Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Seděli jsme vedle sebe a mezi námi byla smrt. Jak mě Karel Schwarzenberg požádal, abych o něm napsala, až umře

Renata Kalenská blahopřála Karlu Schwarzenbergovi k 85. narozeninám v prosinci 2022. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Renata Kalenská blahopřála Karlu Schwarzenbergovi k 85. narozeninám v prosinci 2022. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Renata Kalenská v roce 2021 strávila několik víkendů s Karlem Schwarzenbergem na jeho zámku Dřevíč. Výsledkem byla kniha Připraven sloužit. Nedávno bývalý ministr autorku knihy požádal, aby o něm po jeho smrti napsala osobní nekrolog. V něm vzkazuje, co už nestačil říct.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Před časem jsme spolu seděli na zámku Dřevíč, pili jsme dobré červené víno. Jiné než dobré tam nebylo. Na svoje vinice byl Karel Schwarzenberg hrdý. Stejně jako na svoji zemi, které chtěl sloužit do konce života, a v posledních letech ho trápilo, že už na tu službu neměl dost sil. Připadal si nepotřebný, přitom ve skutečnosti pořád dodával mnoha lidem pocit, že dobré věci stojí za to dělat.

Už se stmívalo a kníže byl unavený. Požádal mě, abych mu přečetla jeden svůj text. Byl to nekrolog. Chvíli jsme tiše seděli a pak řekl: „Byl bych rád, kdybyste o mně taky napsala, až umřu.“ Mlčela jsem. Bylo to tíživé, seděli jsme vedle sebe a mezi námi stála smrt. Ta jeho. Odpověď jsem mu dala až ráno.

Milovala jsem rána na Dřevíči. Do jídelny se dralo slunce a hřálo záda. Hospodyně Naďa nosila na stůl. Sýry, paštičky, marmelády, domácí jogurty, její vyhlášený chleba, silné kafe, grepový džus. Vždycky to stejné. Moje děti dojedly a běžely k jezírku. Naše psice se Karlovi stočila u nohou, vždycky to dělala.

Věděla jsem, že nekrolog o Karlovi napíšu. To přání vyslovil tak upřímně, že jsem to považovala za svoji povinnost. „Dobře, udělám to. Ale jak tady tak spolu sedíme a je nám dobře, chtěla bych, abyste mi řekl, co tam má zaznít. Co chcete lidem říct ve chvíli, až tady nebudete?“ zeptala jsem se ho. Karel chvíli překvapeně

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Karel Schwarzenberg

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější