Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zdravotní sestra v Izraeli: Jednu ženu znásilnilo 58 teroristů. Přežila, ale uvnitř je vlastně mrtvá

Klaudia Ľacho pochází ze slovenské Galanty. V Izraeli žije 23 let. Foto: archiv K. Ľ.
Klaudia Ľacho pochází ze slovenské Galanty. V Izraeli žije 23 let. Foto: archiv K. Ľ.

VAROVÁNÍ: Rozhovor popisuje i události, které jsou drastické a psychicky náročné na zpracování.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Pro zdravotní sestru Klaudii Ľacho přijelo ráno 7. října auto, které ji spolu s ostatními zdravotníky z regionu stejně jako každý jiný den vezlo do práce. Před svůj dům vyšla v 6.18.

O pár minut později, když se městem Ofakim rozezněly sirény a teroristé z hnutí Hamás začali střílet lidi na ulici, byla už spolu s kolegyněmi na cestě do Beer Ševy. „V nemocnici leží znásilněná žena. Když jí dělali výtěry, našli vzorky 58 mužů. Znásilnilo ji 58 mužů. Přežila, ale uvnitř je už vlastně mrtvá,“ vypráví Klaudia Ľacho o jedné z obětí teroristů z Hamásu ze 7. října.

První dny po útoku se Klaudia Ľacho bála, že ji zastřelí. „Když jsem slyšela, jaká zvěrstva se stala, pomyslela jsem si, že když se útok zopakuje, ať nás jen zastřelí. Je ale nepředstavitelné dostat se do stavu, že člověk uvažuje nad takovým něčím,“ říká Slovenka žijící v Izraeli 23 let.

Přiznává, že k lidem z Pásma Gazy po 7. říjnu nedokáže cítit lítost. „Když jsem viděla video s dítětem, které upálili v troubě, zničilo mě to.“

Náš devadesátiminutový rozhovor dvakrát přerušil zvuk specifické notifikace na jejím telefonu. „Slyšeli jste cvaknutí? To mi aplikace ukazuje, že někde zní siréna. Právě teď na nějaké místo v Izraeli letí rakety,“ objasnila Klaudia Ľacho.

Rozhovor jsme předčasně ukončit nemuseli, rakety podle aplikace nemířily na město Ofakim, ve kterém žije. Kdyby ano, na přesun do krytu by měla podle vládního nařízení 45 sekund.

Tři čtvrtě minuty.

Klaudia Ľacho v rozhovoru popisuje:

  • jako je možné, že ona 7. října těsně před útokem projížděla kolem auta s teroristy a přežila;
  • jak ti, kdo přežili, popisovali teror na festivalu Supernova.

Mluví také

  • o lékařích, kteří museli celý den lidem amputovat nohy;
  • o blízkých, kteří přišli o život, o příbuzné nebo o části těla;
  • o tom, co způsobí člověku pohled na dítě upečené zaživa;
  • o tom, jak se dívá na útoky na Pásmo Gazy a proč nechce opustit Izrael.

Žijete ve městě Ofakim na jihu Izraele, 22 kilometrů od Pásma Gazy. Jak město zasáhly útoky ze 7. října?

I k nám se dostalo několik aut s teroristy. Jedno auto bylo vzdušnou čarou necelých 150 metrů od našeho domu, druhé asi 70 metrů.

Ve městě byly vozy rozestaveny na třech místech. Přijely v nich desítky teroristů. Měli protitankové střely, samopaly i zbraně, které vypadají jako míč na americký fotbal. Když tu zbraň hodí do domu, vybuchne a hoří při teplotě 3000 stupňů Celsia.

Den útoku byla sobota, šabat, to je den, který zde lidé slaví. Zároveň byla i Simchat Tóra, židovský svátek. Lidé, kteří jsou pobožnější – nemusejí být ani ortodoxní –, v ten den dodržují určité zvyky. Například nezamykají dveře.

Teroristé šli dům po domě. Vešli do jednoho, kde byla babička s dědou, jejich dva dospělí synové s manželkami a dětmi. Rodina se skrývala v horním pokoji domu. Když slyšeli, že se něco děje a blíží se ozbrojenci, začali oknem vylézat na střechu. Všichni se schovali mezi solární kolektory, až na

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Izrael

Palestinská území

Rozhovory

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější