Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Míra mizogynie vůči Aleně Schillerové mě překvapila, říká autor obrazu poslankyně jako mořské panny

Alena Schillerová na obrazu Jakuba Polácha. Foto: Monika Rygálová, Galerie Cejla
Alena Schillerová na obrazu Jakuba Polácha. Foto: Monika Rygálová, Galerie Cejla

Vizuální umělec Jakub Polách vyvolal v posledních dnech ohlas i mimo výtvarné kruhy, když na svých sociálních sítích zveřejnil posty s Alenou Schillerovou, které věnoval svůj portrét poslankyně jako mořské panny. „Nemám ambici stát se Kazmou českého umění,“ říká umělec, který mluví i o tom, jak vzniká umění v době sociálních sítí a co musíte vědět o mytické Czechoslayvakii.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

„Status umělce se sám nenapíše. Legislativu sice formulují úřady, je ale i na nás, kulturních pracovnicích a pracovnících, jakou sociální ochranu práce v kultuře se nám podaří prosadit. S paní poslankyní jsme dnes mimo jiné diskutovali o budoucnosti státní podpory kulturní činnosti. A u této příležitosti jsem jí do poslanecké kanceláře zapůjčil obraz z výstavy Czechoslayvakia, která letos proběhla v galerii @cejla__. Díky za inspirativní setkání. Slay!“

To byl text instagramového postu umělce Jakuba Polácha doprovázející jeho fotografii s Alenou Schillerovou a vlastním portrétem poslankyně v podobě mořské panny, odkazujícím na fotografii ve spacáku z doby vládních obstrukcí.

Kolem této virtuální performance se rozhořela debata o tom, jaký je vlastně umělcův záměr a – možná ještě šířeji – jak dnes vlastně může vypadat umělecká tvorba.

S Jakubem Poláchem, se kterým jsme se před pár měsíci bavili o jeho výzkumech a uměleckých projektech kutajících v hlubinách sociálních sítí, jsem si popovídala o jeho výstavě „Czechoslayvakia“ v brněnské galerii Cejla, ze které obraz, jenž nyní visí u Aleny Schillerové v kanceláři, pochází.

V rozhovoru se dočtete:

  • Jaké reakce na výstup s Alenou Schillerovou Jakuba Polácha nejvíce překvapily.
  • Jaký je přínos Aleny Schillerové českému internetu.
  • O čem pojednávala jeho výstava Czechoslayvakia v brněnské galerii Cejla.
  • Co na ní představují právě Alena Schillerová nebo Mirek Topolánek.
  • Proč by měl český zábavní průmysl poskytnout prostor bavičům z internetu.
  • A proč na ohlas Polách odpovídal hláškami, které si vypůjčil od jiných influencerů, například od Shopaholic Adel.

Byla návštěva paní poslankyně umělecká performance, jak také zaznívalo? Nebo o co šlo?

Návštěvu u paní Schillerové jsem koncipoval jako možnost zapůjčit jí dílo, na kterém je vyobrazená. Obraz jsem jí představil podobně jako v tomto rozhovoru, ale dal jsem důraz na to, že dystopicky vyhlížející krajina může symbolizovat nelehké časy české kultury, které mohou přijít kvůli škrtům současné vlády.

Rozhodně neplatí, že se Schillerová

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Punčák

Rozhovory

Sociální sítě

Výtvarné umění

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější