Deník N

Každé ráno hledám svůj tvar a raduju se. Dno neexistuje, říká režisér Tauš, který překonal heroinového strašáka

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Talentovaný filmový režisér Viktor Tauš, který dvakrát spadl do závislosti na drogách, dnes fascinuje a provokuje způsobem, jakým podává své příběhy. Naposledy to byla třídílná detektivka Vodník z cyklu České televize Detektivové od Nejsvětější Trojice. V rozhovoru pro Deník N popisuje dvouletý život na ulici, návrat ke kameře i to, jak každý den hledá tvar, v němž sám sebe nalézá.

Je přehnané tvrdit, že jste posedlý filmem?

Zamilovaný. Jsem do filmu celoživotně zamilován.

Co vás na filmu, na kterém zrovna pracujete, zajímá nejvíc?

Musí mě zajímat postavy. Inklinuju k solitérním hrdinům. Celý život. Potřebuji se do takového hrdiny zamilovat, abych mohl vyprávět jeho příběh, zazpívat jeho písničku. Mám totiž rád příběhy vyprávěné pohledem zevnitř.

Už Kanárek byl příběhem solitérního hrdiny vyprávěný pohledem zevnitř, bez hodnocení zvenku. Tehdy v čase největší krize hodnot, jakou jsme kdy jako společnost prošli, mi přišlo důležité kameru otočit sám na sebe a v čase beztvarosti hledat tvar sám v sobě. Dnes ve světě sociálních sítí, narcismu a personifikace mi naopak připadá důležité zpívat písničky druhých. Vyprávět o svém kontextu.

Když máte rád solitéry, je to i proto, že sám jste takový?

Ano. Identifikuji se s nimi a skrze film se tak učím i o svém životě.

V jakém stavu jste uprostřed natáčení? Je to stav permanentního vzrušení?

Jsem šťastný.

A když zrovna nemáte co točit? To se jen těšíte na další natáčení?

Tak jsem to míval. Dnes se cítím být šťastným bez ohledu na to, co právě dělám. Ráno se probudím a raduju se z toho, co mě ten den čeká.

A když vás nic nečeká?

Čeká mě ten den, ne?

Nevěděl jsem, že se na drogy umírá

Dívala jsem se na vašeho Vodníka. Mně se to hodně líbilo, ale někteří kritici vám vyčítají, že překombinováváte. Třeba na Aktuálně.cz: „Viktor Tauš je tak posedlý neobvyklými obrazy, až končí u vršení vizuálních střípků, z nichž by soudržnou mozaiku sestavil jen trpělivý milovník rébusů.“

Z mého pohledu se s nástupem sociálních sítí takzvaná sloupková kritika proměnila v jakési bonmoty, které se ve své podstatě neliší od

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější