Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zpohodlněli jsme, byli jsme samolibí. Svobodu je nutné neustále bránit, varuje Timothy Garton Ash

Můj argument pro Evropu byl vždy konstruktivní pesimismus, říká Ash. Foto: Christine Baker-Parrish
Můj argument pro Evropu byl vždy konstruktivní pesimismus, říká Ash. Foto: Christine Baker-Parrish

Všechno, o čem jsme tvrdili, že už se nikdy nestane, se teď děje, zamýšlí se britský historik Timothy Garton Ash. „Jestli tohle nepodnítí generaci mladých Evropanů k mobilizaci a obraně toho, čeho jsme v Evropě dosáhli, tak už nevím, co by mělo,“ dodává. V rozhovoru nejen o své nové knize Evropa, náš domov. Od vylodění v Normandii po válku na Ukrajině zmiňuje, co dává sílu populistické pravici v našem regionu i jací politici nám dnes chybí.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

V rozhovoru se kromě jiného dozvíte:

  • Proč je podle britského historika dobře, že se objevila konkurence v podobě čínského modelu autoritářského kapitalismu.
  • Jaké poučení si lze odnést z výsledku polských voleb.
  • V čem Viktor Orbán správně vycítil ducha doby.
  • A co říká Ash svým studentům, když se ho ptají na radu.

V souvislosti se 17. listopadem se u nás někdy vede debata o tom, jaký smysl vlastně má vzpomínat, na co konkrétně a jakým způsobem. Jak si podle vás odnést z minulosti poučení, ale neutápět se v nostalgii?

Zaprvé si velmi cením, že 17. listopadu na Národní třídě znovu budu, protože je opravdu co slavit. A doufám, že tohle datum budete slavit i nadále. Zadruhé je toto jeden z nejvýjimečnějších příkladů úspěšné pokojné revoluce. Je to také ale konkrétní druh revoluce. A lze si z ní odnést dvě ponaučení: jak něco podobného znovu provést a také jak jedinečné to tehdy bylo.

Perspektivou roku 2023 už rozumíme tomu, jak velké chyby jsme se dopustili, když jsme před dvaceti nebo patnácti lety začali věřit, že tohle je ona normální cesta, kterou se podobné události budou odehrávat. Že takto skončí arabské jaro, Ukrajina, Izrael a Palestina…

Dnes je zcela jasné, že tudy se dějiny ubírat nebudou. I proto je důležité si uvědomit a pochopit, jak výjimečná sametová revoluce byla.

I ve své nejnovější knize několikrát připomínáte, že zázrak v podobě souhry okolností, která vedla k pádu železné opony, mnozí začali mylně vykládat jako předem daný. K jaké největší chybě nás tento omyl přivedl?

Největší chyba nenastala začátkem devadesátých let, jak se někdy říká. Vím, že dnes všichni ukazují prstem na mého dobrého přítele Francise Fukuyamu a konec historie, liberální triumfalismus. Ve skutečnosti jsme si ale vůbec nebyli jistí, jestli přechod k demokracii uspěje a jestli jednotnější a větší Evropu zvládneme vybudovat. V knize mám citát Václava Havla: „Vítají nás jako hrdiny, ale až si uvědomí, v jakém jsme průseru a jak málo s tím můžeme udělat, poženou nás z Hradu poklusem.“

Chyba nastala někdy mezi

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

17. listopad

Evropská unie

Historie

Rozhovory

Ruská válka na Ukrajině

Česko, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější