Deník N

Bruselská hra o trůny. Kdo usedne na ten nejvyšší – železný trůn šéfa Evropské komise?

Koláž fotografií možných adeptů na předsedu příští Evropské komise. Foto EC Audiovisual services, EP
Koláž fotografií možných adeptů na předsedu příští Evropské komise. Foto EC Audiovisual services, EP

Příští měsíce přinesou takové změny v mocenských pozicích EU, jaké Unie v jednom roce dosud nezažila. Obsazovat se totiž budou všechny klíčové posty – šéfové Evropské komise, Evropské rady, Evropského parlamentu a Evropské centrální banky a vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zjednodušeně šéf evropské diplomacie. A stejně jako v právě vrcholícím seriálu Hra o trůny i tahle hra bude nesmírně složitá, vzájemně propojená a nepředvídatelná.

Ovlivňovat ji totiž bude řada faktorů. Jedním z nich bude samozřejmě výsledek voleb do Evropského parlamentu (EP), protože právě EP musí finálně schválit budoucího předsedu Evropské komise (EK) i šéfa evropské diplomacie.

Zároveň se ale musí nejprve na osobě šéfa Komise domluvit většinou hlasů Evropská rada (skládající se stále ještě z 28 lídrů zemí EU včetně Británie, která ovšem tvrdí, že stihne do podzimu z Unie odejít). Zásadní roli bude hrát také jakási snaha (a volání řady zemí) po dosažení rovnováhy, což znamená, že z jedné země by neměl pocházet víc než jeden z budoucích „královských“ postů EU.

Staří-noví, bohatí-chudí, západ-východ, sever-jih

Pokud tedy například Německo získá (klíčovou) pozici šéfa EK, nemělo by už mít šéfa Evropské centrální banky či šéfa Evropské rady. Zároveň se budou o slovo – respektive funkci – hlásit i malé státy a soupeřit budou i tradiční osy sever × jih a východ × západ Evropy.

Některý ze silných postů budou proto chtít stále silnější severoevropské státy v čele s Nizozemskem a Dánskem, naopak jižní Evropa to může blokovat. Zatímco Itálie, ze které pochází nejen současná šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová, ale i předseda EP Antonio Tajani, zřejmě kvůli své vnitropolitické situaci (euroskeptická vláda) žádný z hlavních postů tentokrát nedostane, do Bruselu může na některý významný úřad nastoupit španělský politik, už jenom z toho důvodu, že se na Španělsko v posledním královském dělení nedostalo.

Pokud ovšem Španělé nebudou stále ještě řešit sestavení své vlastní nové vlády, pak by samozřejmě všechny mohlo být ještě jinak. Některý z postů by rády získaly i státy z bývalého komunistického bloku.

Východní černé ovce

Polsko, ze kterého pochází současný předseda Evropské rady Donald Tusk, je ale spolu s Maďarskem a Rumunskem na černé listině většiny evropských politiků, protože v těchto státech dochází podle Evropské komise k porušování vlády práva, což šance těchto států (a spolu s Polskem a Maďarskem částečně i šance jejich partnera z visegrádské čtyřky, České republiky) značně snižuje.

Teoreticky by se přitom obsazení předsedy Evropské komise, který je považován za post nejvyšší a nejzásadnější, mělo řídit alespoň částečně

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Evropská unie

Volby do Evropského parlamentu

V tomto okamžiku nejčtenější