Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Hrstka malých evropských zemí se postavila čínskému obrovi a vyhrála

Pokud chcete Peking vytočit, udělejte něco – cokoli –, co se týká Tchaj-wanu. Foto: Xie Huanchi / Xinhua News / Profimedia
Pokud chcete Peking vytočit, udělejte něco – cokoli –, co se týká Tchaj-wanu. Foto: Xie Huanchi / Xinhua News / Profimedia

Komentář Edwarda Lucase: I symbolické porušení pekingského tabu posiluje důvěryhodnost Západu. Průkopníky se v tom stali Češi.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Co může země s jedním milionem obyvatel udělat, aby odstrašila nepřátele, povzbudila spojence, posílila transatlantické spojenectví a dala najevo odvahu a představivost? Odpověď na tuto otázku se dozvíte ve středu v Tallinnu na semináři, který pořádá nejdůležitější estonský think tank, tedy Mezinárodní centrum obranných studií.

Vystoupí na něm mimo jiné dva přední estonští poslanci, někdejší ministr zahraničí Urmas Reinsalu a dlouholetý předseda zahraničního výboru Marko Mihkelson. Hlavním tahákem je ale muž, který ve světě platí za politického vyvrhele. Je jím Joseph Wu, ministr zahraničí Tchaj-wanu.

Státostrana v Pekingu považuje samosprávný ostrov, jejž Joseph Wu zastupuje, za vzbouřeneckou provincii, za nedořešenou záležitost z občanské války, kterou čínští komunisté vyhráli v roce 1949. To by nemuselo nutně vadit: mnoho zemí má zvláštní představy o historii a geografii (zkoušeli jste někdy vysvětlit rozdíl mezi Británií, Velkou Británií a Spojeným královstvím?). Pevninská Čína mohla z „politiky jedné Číny“ udělat drobný a soukromý diplomatický výstřelek, v takovém případě by vztahy ostatních zemí s Tchaj-wanem byly jako se Singapurem: přátelské, produktivní a nudné.

Namísto toho komunistická Čína běžně vyhrožuje ostrovní demokracii násilným sjednocením. Navíc neuroticky trvá na tom, že se každá jiná země musí podřídit jejímu prazvláštnímu nesouhlasu se samotnou existencí Tchaj-wanu coby politické entity. To znamená, že si energicky stěžuje na jakékoli veřejné zobrazení Tchaj-wanu jako státu, dokonce i v rozbalovacím menu na webových stránkách. Povoleno je pouze „Čínská Tchaj-pej“ nebo „Tchaj-wan, čínská provincie“.

Není to jen otravně panovačné. Z Tchaj-wanu to dělá prubířský kámen politiky ostatních zemí vůči Číně. A svědčí to o jisté zranitelnosti. Pokud chcete Peking vytočit, udělejte něco – cokoli –, co se týká Tchaj-wanu. Země se silnými zásadami a kurážnými vůdci se téhle příležitosti chopily. Průkopníky se v tom stali Češi, když

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Čína

Evropská unie

Česko, Komentáře, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější