Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Kdekdo si nárokuje historické právo na to či ono území. A jak to mají Češi s Lužicí?

Dobový popisek: Na Staroměstském náměstí v Praze se 27. července 1945 konala manifestace pražského lidu za svobodu Lužice a spravedlivé hranice. Foto: ČTK
Dobový popisek: Na Staroměstském náměstí v Praze se 27. července 1945 konala manifestace pražského lidu za svobodu Lužice a spravedlivé hranice. Foto: ČTK

Seriál Přepište dějiny: V mnoha současných politických, či přímo válečných sporech nezřídka zaznívá argumentace dějinami. Především jde-li o vymezení hranic nebo řešení často neřešitelné otázky, „kdo zde byl dříve“, případně jaké území kdy patřilo komu. Právě takové argumenty slýcháme, ať už jde o ruskou agresi na Ukrajině, nebo o izraelsko-palestinskou válku.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Prost tohoto přístupu ovšem není ani český veřejný prostor, který například v minulém roce ironicky požadoval opětovné připojení Královce k českým zemím. Naše dějiny ale znají i méně komické kapitoly: třeba když se argumentovalo nutností připojit Těšínsko po roce 1918 – tehdy nešlo jen o pragmatismus, jako zdůvodnění přivlastnění země posloužilo i historické lenní právo platné údajně od Jana Lucemburského z roku 1327. Existuje ovšem ještě jedno blízké území, u kterého se v pravidelných intervalech také řešilo (a občas mimoděk stále řeší) připojení či nepřipojení k československé, respektive české státnosti.

Máme na mysli území Lužice (či přesněji Lužic) a její obyvatelstvo, Lužické Srby, se kterými českou společnost pojí bohatá společná historie. Přestože ta státní skončila už dávno – odtržení Lužic od českého království v roce 1635 byl jeden z výsledků třicetileté války –, následujícími staletími se prolínaly různé formy blízkosti. Klíčovou roli hrály osobní a duchovní vztahy, kultura, ale především vzdělávání: lužickosrbští katoličtí studenti se totiž více než dvě stě let jezdili vzdělávat do Prahy.

Tato skutečnost je ostatně stále základem dnešního

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Přepište dějiny

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější