Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Liberálové nebyli slepí, ale pyšní ano

Kdykoli někdo řekne „jediný udržitelný model“, mělo by se zazvonit na poplach. e to způsob myšlení, který přetrval do prvních desetiletí nového milénia v projevech Angely Merkelové jako alternativelos (bez alternativ). Foto: World Economic Forum, Remy Steinegger
Kdykoli někdo řekne „jediný udržitelný model“, mělo by se zazvonit na poplach. e to způsob myšlení, který přetrval do prvních desetiletí nového milénia v projevech Angely Merkelové jako alternativelos (bez alternativ). Foto: World Economic Forum, Remy Steinegger

Nikde nebyla pýcha globalizovaného a financializovaného kapitalismu k vidění zřetelněji než na výročních setkáních Světového ekonomického fóra ve švýcarském lyžařském středisku Davos, vysoko na „kouzelné hoře“ Thomase Manna, píše Timothy Garton Ash. Přečtěte si kapitolu z jeho nejnovější knihy Evropa, náš domov: Od vylodění Normandii po válku na Ukrajině.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Na 1. května 2009 jsem uspořádal oslavu osmdesátin německo-britského liberálního myslitele a svého přítele a učitele Ralfa Dahrendorfa. Oba jsme věděli, že umírá. Během svého života viděl, jak svoboda v Evropě téměř zaniká a poté jak dochází k jejímu největšímu rozmachu.

Bylo mu patnáct, když ho gestapo uvěznilo, protože se spolužáky rozšiřovali protinacistické letáky. Viděl, jak jeden v mrazu pověšený vězeň pomalu a strašlivě umírá, a slyšel vězněné německé sociální demokraty a komunisty, jak při štědrovečerní večeři za mřížemi vzdorně zpívají pochodové písně dělnického hnutí. Když se o hodně let později vrátil na místo, kde stával gestapácký tábor, sebral ze země modrobílý střep z kouřového skla, který pak navždy měl na psacím stole. Když zemřel, jeho vdova mi ho předala.

V roce 1946 musel Ralf s rodiči utéct z okupovaného Berlína do bezpečí britské okupační zóny v Hamburku. Jeho otec Gustav Dahrendorf, sociálnědemokratický politik, se právě postavil proti násilnému sloučení sociálnědemokratické strany s komunisty v Sověty okupované zóně, ze které se brzy mělo stát Východní Německo. Bylo velmi pravděpodobné, že proto bude sovětskými bezpečnostními orgány zatčen – a nebezpečí nečíhalo jen na něj. Když jsem se počátkem devadesátých let probíral dokumenty v archivu východoněmecké komunistické strany, narazil jsem na rukou psaný záznam. „Mladý Ralf,“ stálo v něm, „… 16 let, předat NKVD“. Měli v plánu, že sovětská tajná policie donutí Ralfa na otce donášet. Ralf vzpomínal, že byl jednou doma sám a skutečně za ním přišli dva tajemní Rusové a začali se ho vyptávat na rodiče. Ještě před sedmnáctými narozeninami za sebou tedy měl zcela přímou osobní zkušenost s oběma totalitními diktaturami, nacistickou a sovětskou, které v první půli dvacátého století srazily Evropu na kolena.

Přestože jeho intelekt byl ostrý jako břitva, byl spíše uzavřený a mohl působit dokonce i odměřeně; rozhodně nebyl onen typ intelektuála jako Martin Luther, zuřivě vzdorující všem protivenstvím světa: „Zde stojím a nemohu jinak.“ Sám se považoval za erasmovského liberála, jemuž je vlastní dialog, tolerance a umírněnost. Na sklonku života se stal pilířem britského establishmentu. Jako člen Sněmovny lordů nebyl vůbec nespokojený, když ho některý patinou pokrytý dědičný anglický lord vzal kolem ramen a důvěrně ho oslovil jako „Raif“, což je aristokratický způsob, jak vyslovovat jméno „Ralf“. Nesl však v sobě – a právě to byl vedle geniality a osobní laskavosti důvod, proč jsem ho miloval – neochvějné, vášnivé a celoživotní odhodlání hájit svobodu jednotlivce.

V roce 1944, kdy šestnáctiletého Ralfa zatklo gestapo, byly v Evropě jen čtyři větší země, o nichž by se dalo říct, že jsou svobodné, avšak jejich svoboda je v ohrožení: Británie, Švýcarsko, Švédsko a Irsko. V lednu 1974 napočítal americký think-tank Freedom House sedmnáct svobodných zemí v Evropě a celkem jedenačtyřicet v celém světě. V roce 2004 už mohl vykázat rekordních pětatřicet svobodných zemí v Evropě a osmdesát devět po celém světě. Koncem toho roku jsem během ukrajinské oranžové revoluce mluvil na zasněženém hlavním náměstí Kyjeva s protestujícími lidmi, kteří se třásli zimou v desetistupňovém mrazu. Byl jsem tehdy přesvědčen, že můžeme dál směřovat k cíli formulovanému v titulu knihy, kterou jsem právě vydal: Svobodný svět.

V roce 2008, o další čtyři roky později, odhadoval think-tank Freedom House, že ve svobodných zemích žije na tři miliardy lidí. Přesto se však stamiliony z nich jako svobodní lidé necítily – a měly k tomu dost důvodů. Freedom House hodnotil politická práva a občanské svobody, ne však to, nakolik v těchto zemích panují minimální sociální i ekonomické podmínky, bez nichž lidé nemohou být skutečně svobodní. Dahrendorf to nazýval „common floor“, společnou základnou zdravotní péče, bydlení, vzdělání a příležitostí. Bez této společné základny lidé nemají rovné životní šance, jež jsou pro vyspělou a moderní verzi liberalismu nezbytností.

Text je kapitolou z nejnovější knihy britského historika a publicisty Timothy Gartona Ashe, která vyjde v českém překladu pod názvem Evropa, náš domov: Od vylodění Normandii po válku na Ukrajině. Pro nakladatelství Prostor přeložili Veronika Maxová a Jaroslav Veis.

Tento imperativ byl a je setrvale přehlížen, což je jeden z důvodů, proč v létě, kdy Ralf stoicky čelil vyhlídkám na smrt, prožíval téměř konec i samotný liberalismus. Bezprostřední příčinou byla finanční krize v roce 2008. Na oslavě Ralfových osmdesátin tvrdil ekonomický komentátor Martin Wolf, že tato finanční krize byla vážnější než krize, která Evropu uvrhla do hrůz třicátých let. Seděli jsme kolem stolu a kladli si otázku, s níž se budou liberální intelektuálové potýkat ještě drahně let: kde se stala chyba?

Kdybych měl odpověď na tuto otázku shrnout do jediného slova, bylo by to

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Literatura faktu

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější