Deník N

Kulturu a vzdělání v Česku nechceme! Frontální útok vrcholí

Zemanův útok na Ferdinanda Peroutku měl za cíl poukázat na údajná selhání selhání intelektuálů a především strhnout celou profesi na dno opovržení, které vůči novinářskému stavu prezident demonstruje každodenně. Foto: Matěj Baťha, Wikimedia
Zemanův útok na Ferdinanda Peroutku měl za cíl poukázat na údajná selhání selhání intelektuálů a především strhnout celou profesi na dno opovržení, které vůči novinářskému stavu prezident demonstruje každodenně. Foto: Matěj Baťha, Wikimedia

Komentář Jána Simkaniče: Ministr kultury Antonín Staněk tlačený k rezignaci sáhl po nejzoufalejší obraně: „Komentáře pod články stále více reflektují, že se někdo konečně postavil elitám.“ Inu, když nemáš limetku, použij citrón, když nemáš citrón, dej tam sójovou omáčku. Když nemáš argument, hoď tam elity. Ať už se děje cokoliv, odpor vůči nim dokáže vybudit pudovou reakci většiny českého kmene.

Kulturní revoluce byla klasickou doprovodnou součástí chování totalit. Pracovali s ní Lenin, Stalin, Hitler i Mao Ce-Tung. Důsledkem většinou bylo pálení knih, ničení „zvrácených“ uměleckých děl, kontrola chování společnosti, perzekuce, zatýkání, mučení a zabíjení. Kdykoliv se ve jménu mas a davů vyjde na barikádu proti „kulturním elitám“, končí to rozvrácenou společností.

V České republice a dříve v Československu se to podařilo hned v několika vlnách. Nejvýraznější zásahy mají na svědomí nacisti a komunisti, pro které vzdělaní lidé patřili mezi největší hrozby a zároveň terče nenávisti. Za druhé světové války šlo o útok zvenčí, byť Karel Čapek je považován za symbolickou oběť domácího štvaní, ovšem po válce už jde účet do vlastních, českých řad.

Spisovatelé, malíři, divadelníci, filmaři, novináři, ale i vědci – komunistická elita po roce 1948 na své cestě za mocí likvidovala kohokoliv, kdo nesouhlasil. Někteří včas emigrovali, jiní skončili ve vězení s dlouhými tresty. Další vlna přišla v roce 1968. Přišli jsme o tisíce, desítky tisíc šikovných, podnikavých, inteligentních lidí. Letos připomínaný Karel Kryl by mohl dlouho vyprávět.

Po roce 1989 se kyvadlo dějin trochu zhouplo zpátky, perzekvovaní byli na pár let slyšet. Ale záhy se ukázalo, že jejich význam je pro většinu společnosti mizivý. Ve zkratce a nadsázce – Vondráčková znovu začala být víc slyšet než Kubišová. I vládnoucí elity se začaly opírat o symboly masově oblíbené popkultury – od třeba právě Heleny Vondráčkové, která proslula tvrzením, že její písně jsou součástí národního kulturního bohatství, až po Michala Davida či Zdeňka Trošku.

Zeman má na gusto většiny nos

Nejlépe vycítil většinovou preferenci Miloš Zeman, který velkou část své politické taktiky vsadil

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější