Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Proč nemůže Babiš Česku prospět. I kdyby o tom vážně snil, když náhodou spí

Demonstrace za nezávislou justici a odstoupení nově jmenované ministryně spravedlnosti Marie Benešové na Staroměstském náměstí v Praze. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Demonstrace za nezávislou justici a odstoupení nově jmenované ministryně spravedlnosti Marie Benešové na Staroměstském náměstí v Praze. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Komentář Jana Moláčka: Na ministerstvu spravedlnosti lze téměř v ideálních, laboratorních podmínkách demonstrovat důvody, kvůli kterým je Andrej Babiš odsouzen České republice z postu premiéra pouze škodit – bez ohledu na to, jaké jsou jeho skutečné záměry. I kdyby byly sebečistší, jeho osobní problémy se zákonem a střety zájmů na každém kroku vždycky převáží.

Je nutná reforma struktury státních zastupitelství? Netuším. Co je ale jasné – nelze ji v současné situaci provést, aniž její negativní dopady v oblasti důvěry v právní stát drasticky převáží jakékoliv přínosy, které by mohla mít. Pokud tedy potřebná je, můžeme udělat jediné – napsat ji na dlouhý seznam úkolů, které bude potřeba dodělat, až o nich půjde v politice normálně diskutovat a rozhodnout.

Dnes to možné není. Každá diskuse o justici a každé rozhodnutí, které by se jí týkalo, bude kontaminováno osobními zájmy a problémy premiéra Andreje Babiše. Nelze je ignorovat, nebrat na ně v debatě zřetel nebo je odsunout na vedlejší kolej.

Je možné, že by reforma justice posunula Česko vpřed. Pokud ano, pak sledujeme jen další z mnoha krystalicky názorných ukázek, proč se Česko s Babišem v čele vpřed neposune. Jeho kauzy a střet zájmů jsou koulí na noze nás všech.

Problém Agrofert na desátou

Je absolutním nepochopením – nebo předstíráním nepochopení –, pokud někdo říká, že výměna Jana Kněžínka za Marii Benešovou je normální rošáda na vládním postu, na kterou má premiér svaté právo a jakých se v každé vládě u nás i jinde děje spousta. Ano, za normálních okolností to platí. Ale k normálním okolnostem nepatří premiér, nad kterým – a nad jehož nejbližšími – se reálně vznáší hrozba soudu a vězení. Už vlastnictví mediálního a byznysového impéria podnikajícího v mnoha oblastech, na které má zásadní vliv stát, je problém téměř neřešitelný – rozhodně ne formalitami typu svěřenských fondů. Trestní stíhání je ale problém Agrofert na desátou.

Je pochopitelné a absolutně legitimní, pokud jakoukoliv změnu v justici – neřkuli v jejím čele – společnost vnímá primárně jako snahu Andreje Babiše vyhnout se soudu za Čapí hnízdo. V politice neplatí presumpce neviny a je na politikovi, aby nezavdával důvody k podezření, že politická rozhodnutí zneužívá k osobním cílům.

Vsuvka na okraj: V tomto konkrétním případě samozřejmě vstupují do hry další okolnosti, které podezření posilují – odchod ministra spravedlnosti Jana Kněžínka ani on, ani premiér smysluplně nevysvětlili, zdroje z ministerstva mluví o jakési nespecifikované „nespokojenosti“ premiéra. A Kněžínkova nástupkyně Marie Benešová platí za političku zcela oddanou prezidentu Zemanovi, který s Babišem propojil zbytek své politické dráhy.

To je ale vedlejší – i kdyby tyto okolnosti neexistovaly, na principu to nic nemění. Trestně stíhaný rozhoduje o střídání ve funkci, odkud lze stíhání zásadně ovlivnit. I kdyby nahradil ďábla andělem, signál vyslaný kolektivnímu vnímání právní kultury v Česku je jasný – mocným je dovoleno vše.

Podobné signály jsou pro společnost devastující, což je přesně důvod, proč politici v tradičních stranách a zavedených demokraciích odstupují při pouhém důvodném podezření z nekalého jednání a vyhýbají se střetu zájmů. I kdyby byli stokrát přesvědčeni o tom, že právě jejich veřejné působení je to nejlepší, co zemi může potkat, právě tak je jim jasné, že zneužívání funkce napáchá škody, které

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější