Proč nemůže Babiš Česku prospět. I kdyby o tom vážně snil, když náhodou spí
Komentář Jana Moláčka: Na ministerstvu spravedlnosti lze téměř v ideálních, laboratorních podmínkách demonstrovat důvody, kvůli kterým je Andrej Babiš odsouzen České republice z postu premiéra pouze škodit – bez ohledu na to, jaké jsou jeho skutečné záměry. I kdyby byly sebečistší, jeho osobní problémy se zákonem a střety zájmů na každém kroku vždycky převáží.
Je nutná reforma struktury státních zastupitelství? Netuším. Co je ale jasné – nelze ji v současné situaci provést, aniž její negativní dopady v oblasti důvěry v právní stát drasticky převáží jakékoliv přínosy, které by mohla mít. Pokud tedy potřebná je, můžeme udělat jediné – napsat ji na dlouhý seznam úkolů, které bude potřeba dodělat, až o nich půjde v politice normálně diskutovat a rozhodnout.
Dnes to možné není. Každá diskuse o justici a každé rozhodnutí, které by se jí týkalo, bude kontaminováno osobními zájmy a problémy premiéra Andreje Babiše. Nelze je ignorovat, nebrat na ně v debatě zřetel nebo je odsunout na vedlejší kolej.
Je možné, že by reforma justice posunula Česko vpřed. Pokud ano, pak sledujeme jen další z mnoha krystalicky názorných ukázek, proč se Česko s Babišem v čele vpřed neposune. Jeho kauzy a střet zájmů jsou koulí na noze nás všech.
Problém Agrofert na desátou
Je absolutním nepochopením – nebo předstíráním nepochopení –, pokud někdo říká, že výměna Jana Kněžínka za Marii Benešovou je normální rošáda na vládním postu, na kterou má premiér svaté právo a jakých se v každé vládě u nás i jinde děje spousta. Ano, za normálních okolností to platí. Ale k normálním okolnostem nepatří premiér, nad kterým – a nad jehož nejbližšími – se reálně vznáší hrozba soudu a vězení. Už vlastnictví mediálního a byznysového impéria podnikajícího v mnoha oblastech, na které má zásadní vliv stát, je problém téměř neřešitelný – rozhodně ne formalitami typu svěřenských fondů. Trestní stíhání je ale problém Agrofert na desátou.
Je pochopitelné a absolutně legitimní, pokud jakoukoliv změnu v justici – neřkuli v jejím čele – společnost vnímá primárně jako snahu Andreje Babiše vyhnout se soudu za Čapí hnízdo. V politice neplatí presumpce neviny a je na politikovi, aby nezavdával důvody k podezření, že politická rozhodnutí zneužívá k osobním cílům.
Vsuvka na okraj: V tomto konkrétním případě samozřejmě vstupují do hry další okolnosti, které podezření posilují – odchod ministra spravedlnosti Jana Kněžínka ani on, ani premiér smysluplně nevysvětlili, zdroje z ministerstva mluví o jakési nespecifikované „nespokojenosti“ premiéra. A Kněžínkova nástupkyně Marie Benešová platí za političku zcela oddanou prezidentu Zemanovi, který s Babišem propojil zbytek své politické dráhy.
Proč Kněžínek podal demisi: říkali mu, že je premiér naštvaný
To je ale vedlejší – i kdyby tyto okolnosti neexistovaly, na principu to nic nemění. Trestně stíhaný rozhoduje o střídání ve funkci, odkud lze stíhání zásadně ovlivnit. I kdyby nahradil ďábla andělem, signál vyslaný kolektivnímu vnímání právní kultury v Česku je jasný – mocným je dovoleno vše.
Podobné signály jsou pro společnost devastující, což je přesně důvod, proč politici v tradičních stranách a zavedených demokraciích odstupují při pouhém důvodném podezření z nekalého jednání a vyhýbají se střetu zájmů. I kdyby byli stokrát přesvědčeni o tom, že právě jejich veřejné působení je to nejlepší, co zemi může potkat, právě tak je jim jasné, že zneužívání funkce napáchá škody, které