Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Na hrůzy si zvyknout nejde, a to už jsem jich viděla mnoho, říká režisérka filmu o ženě popálené kyselinou

Jarmila Štuková na MFDF Jihlava, kde letos její film Moje nová tvář získal Cenu publika. Foto: Timon Láska
Jarmila Štuková na MFDF Jihlava, kde letos její film Moje nová tvář získal Cenu publika. Foto: Timon Láska

„Když jsem jezdila do Iráku nebo na frontové linie, vracela jsem se jako svědek spousty explicitního násilí, psychicky poničená do takové úrovně, že jsem si říkala, že už tu hrůzu nesnesu. Ale potom jsem přijela za Martinou, točily jsme spolu, viděla jsem, jaký pokrok zase udělala, jak se zase s vervou do něčeho ponořila… Vždycky to pro mě bylo až neuvěřitelné. Pak jsem si říkala: seber se a začni makat,“ říká Jarmila Štuková, válečná fotografka a dokumentaristka. A teď také režisérka filmu Moje nová tvář, který si z říjnového MFDF Jihlava odvezl Cenu publika a k vidění je už i v českých kinech.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Před deseti lety se Martině změnil svět poté, co jí expřítel polil obličej kyselinou. Po brutálním útoku téměř oslepla, kyselina jí zničila tvář. Žena ale dokázala traumatický zážitek překonat, dnes šíří osvětu o popáleninách s projektem Burn Fighters. Její několikaletou cestu zachycuje film Moje nová tvář Jarmily Štukové.

V rozhovoru se dočtete:

  • Proč se režisérka rozhodla natočit příběh popálené ženy.
  • Jak zpětně svůj čin vnímá viník útoku.
  • Jak se hrdinka teď staví ke svému fyzickému vzhledu.
  • A co si režisérka odnesla z let strávených se svou hrdinkou.

Po premiéře Mé nové tváře na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě jste zažila ovace ve vyprodaném sále pro více než 500 lidí. Jak se cítíte?

Mám obrovskou radost. První léta jsme točily s Martinou samy. Ani jsem netušila, že z toho bude dokument, původně to měla být reportáž. Tyto ovace jsou pro nás všechny strašně krásná satisfakce.

Strávili jsme s tím dokumentem spoustu let, hledali jsme způsob, jak příběh odvyprávět. Jsem hrozně vděčná za ženy v týmu: střihačku a dramaturgyni Evženii Brabcovou a za producentku Maju Hamplovou, která nám přivedla profesionální štáb.

Jak Martina reagovala na to, že s ní vůbec chcete natáčet?

Martinu jsem poznala na klinice popáleninové medicíny. V té době to byla traumatizovaná žena. Chtěly jsme se potkat kvůli tématu kyselinových útoků, protože jsem se pár let zpátky podílela na dokumentu Nezlomené, jedna jeho část se zabývala právě útoky kyselinou v Indii.

Už jenom ten název poukazuje na to, že jsme hrdinky nechtěly ukazovat jako popálené chudinky, ale naopak jako ženy s nadějí, kterou si dokážou zachovat i po takto závažném útoku, který vás fyzicky znetvoří.

Když jsem se vrátila z natáčení Nezlomených do Česka, to téma ve mně stále rezonovalo. Chtěla jsem Martinu poznat, zajímalo mě, jak se odvíjí život po takovém útoku v Česku: stane se taková věc a najednou v 25 letech přijdete o zrak.

V té době Martina nevěděla, kam její kroky povedou. Žila u rodičů, byla vystrašená, nedokázala si představit, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Dokument

Film

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější