Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Máme tu školství jako za Marie Terezie.“ V jistém ohledu kéž by…

Od dob Josefa II. se investice do budoucí generace rovná z hlediska státu naději, že jej nejen podpoří a neohrozí, ale budou se díky vzdělání na jeho rozvoji zásadně podílet. Ilustrační foto: Adobe Stock
Od dob Josefa II. se investice do budoucí generace rovná z hlediska státu naději, že jej nejen podpoří a neohrozí, ale budou se díky vzdělání na jeho rozvoji zásadně podílet. Ilustrační foto: Adobe Stock

Seriál Přepište dějiny: Téma reformy školství má tu výhodu, že je stále aktuální, nikdy nedořešené. A tak je zrovna teď, stejně jako kdykoli jindy, ideální doba podívat se na několik aspektů vývoje vzdělávání v českých zemích, které by mohly pomoci zasadit některé naše představy o školství a jeho roli do širšího kontextu.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Dodnes se učíme, že školství u nás zásadně reformovala císařovna Marie Terezie a po ní její syn Josef II. Role josefínských reforem osmnáctého století ale byla v mnohém ohledu především ustavující. Už tehdy se rozhodovalo o tom základním, co možná dnes ve veřejné debatě o školství chybí. Je to právě tato doba a její osvícenská víra v rozum a racionalitu, které se pokusí vytrhnout dítě z dříve dominujícího kontextu rodiny, obce a církve a převést jej pod vliv státu. Důvod to mělo prostý, stát vsadil na svou vlastní budoucnost.

Dítě školou povinné a systémově vzdělávané se poprvé stává tím, kdo do domácnosti a do světa dospělých může přinášet nové trendy, poznatky, ale také ideje a ideologie. Potomek se stává spolupracovníkem státu. Samozřejmě spolupracovníkem v zásadě nevědomým podle hesla: „Kdo neví, že slouží, slouží nejlépe.“ Osvícenské reformy v zásadě vycházely z představy o ideové indoktrinaci dítěte. Ne náhodou se především Josef II. pokusil o sekularizaci školství, když se vzdělávací systém snažil vymanit z moci církve, která na věc hleděla podobně.

A pak je tu ještě jeden zásadní moment, a to je vedle

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Přepište dějiny

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější