Deník N

Uplácal jsem cihly, postavil dům. Pak víc pršelo a dům spadl. Reportáž z romské osady

Děti tu neběhají nahaté, protože je jim vedro. Ale protože rodiny nemají ani na oblečení pro ně. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Děti tu neběhají nahaté, protože je jim vedro. Ale protože rodiny nemají ani na oblečení pro ně. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Slovenští Romové žijí především v osadách na východě země. Jejich bída se dá srovnat s nejhoršími slumy. Politiky ale nezajímá. Deník N přináší reportáž z jedné z nejchudších východoslovenských osad v Kojaticích.

Mária Lichvárová postává na břehu potoka. V korytě plném hnědé špinavé vody po zářijovém dešti stojí nahé děti a perou prasečí střeva. „Co to tam proboha děláte?“ zavolá na ně. „Pereme střeva, bude goja!“ I na tu dálku je vidět, že se sice třesou zimou, ale už se těší na tradiční pochoutku chudých Romů. Matka jim ji udělá z brambor, cibule a česneku, jimiž naplní střeva vypraná v potoce.

„Navalilo se mi na zvracení. Když jsem přišla domů, strašně jsem se rozplakala, nemohla jsem přestat. Pořád mi hlavou běželo, jak je možné, že ty malé děti žijí v takových podmínkách?“ vzpomíná dnes Lichvárová na svou první návštěvu romské osady v Kojaticích u Prešova v roce 2003.

Představte si středověk.

Takhle totiž stále žije asi dvě stě tisíc z půl milionu slovenských Romů. V osadách bez základní hygieny, pitné vody, koupelny, bez přístupové cesty. Skoro všechny jsou jen ve třech slovenských krajích – Banskobystrickém, Prešovském a Košickém na východě země.

Z víc než 180 obyvatel romské osady v Kojaticích je polovina dětí. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Zapomenutá vesnice Kojatice s jednou z nejbídnějších romských osad leží mezi kopci Šarišské vrchoviny. Z Košic je to asi půl hodiny jízdy autem po záplatovaných silnicích. K osadě, která je tři sta metrů za vesnicí, u lesa, vedle fotbalového hřiště, se dá dostat jen po rozblácené cestě, jinak je úplně odříznutá od civilizace. Přežívá tu 183 Romů, skoro polovina jsou malé děti. Za poslední rok se jich tu narodilo osm. Není tu legální elektřina ani kanalizace, voda jen z pramene v kopci a z jedné studny. Všechny domy tu stojí načerno. Po kotníky v bahně a odpadcích se nebrodíte jen proto, že zrovna neprší.

Spadla nám stěna domu. Moc pršelo

„Pojďte dál,“ zve hosty paní Iveta. Domek ve stráni si před sedmi lety postavili s mužem sami. Navezli jílovitou hlínu, uplácali z ní nepálené cihly, sehnali použitá okna a plech na střechu z bouraček. „Dneska jsem

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Chudoba

Reportáž

V tomto okamžiku nejčtenější