Deník N

Válka, kde místo raket létají dolary a jüany. Mezi Amerikou a Čínou zeje propast a dohoda to nespraví

Obchodní válka mezi Čínou a USA (ilustrační snímek). Foto: Thomas White, Reuters
Obchodní válka mezi Čínou a USA (ilustrační snímek). Foto: Thomas White, Reuters

„Americká politika vůči Číně byla po desetiletí pomýlená.“ Nepříjemné zjištění, které do čela vyjednavačů s Čínou katapultovalo jestřába Roberta Lighthizera, se napříč Spojenými státy šíří jako požár. V Číně se naopak začínají opatrně ozývat liberální holubice. A pod povrchem obchodní války zuří ještě jedna, jejíž důsledky dosáhnou zřejmě mnohem dál.

Ve válce musíte přinášet oběti, krčí rameny Michael Stumo, prezident Koalice pro prosperující Ameriku. Jeho organizace se pokládá za protiváhu Americké obchodní komory a pyšní se tím, že americkým podnikatelům a čtyřem milionům domácností hájí zájmy a peníze. Peníze, kterých kvůli obchodnímu boji s Čínou už teď začíná ubývat.

Ale Stumo má jasno: Čína vyrostla v ekonomického predátora, a než s takovým špatnou dohodu, tak to radši žádnou. Jak nedávno řekl pro The Atlantic, „Sovětskému svazu jsme taky nedovolili, aby se přiživoval na našich trzích a ohrozil nás“.

Těžko Stumovi tu historickou paralelu vyčítat; nabízí se sama. V přímém přenosu sledujeme prohlubující se rozkol nejen mezi dvěma největšími světovými ekonomikami, ale také mezi dvěma mocenskými centry. Snažíme se mu porozumět, a tak saháme po studené válce jako po srozumitelném, dobře známém vzorci z minulosti.

Jenže ve skutečnosti stojíme před něčím úplně novým, velkou neznámou. Souboj Spojených států a Čínské lidové republiky se odehrává v šedém terénu, který zatím nikdo nezmapoval.

Koho zklamal čínský zázrak?

Že si na čínské obchodní praktiky stěžuje Donald Trump, není žádná novinka: už před svým nástupem do Bílého domu mluvil o Číně tak často, že se to stalo terčem četných parodií. Pozoruhodnější jsou slova známé demokratické senátorky Elizabeth Warrenové z loňského března – tedy měsíce, kdy Trumpova administrativa čínské zboží poprvé zatížila dodatečnými cly, a který se tudíž považuje za začátek otevřené obchodní války.

I Warrenová se loni podívala do minulosti. Na uplynulých bezmála třicet let, kdy Západ v čele s Amerikou vycházel Číně všemožně vstříc a podporoval její hospodářský boom, protože doufal ve dvě věci. Zaprvé: ekonomický rozvoj půjde ruku v ruce s politickou a společenskou liberalizací. Zadruhé, a to především: z „čínského zázraku“ si chtěl pořádně odkousnout a spoléhal na to, že vstřícnost vůči Číně smění za výhodnější přístup svých firem na tamní obří trh.

V obojím se spletl.

Politika USA vůči Číně byla pomýlená, prohlásila Warrenová. Což mimochodem dává za pravdu šéfovi Koalice pro prosperující Ameriku. Stumo totiž o vyjednávání s Pekingem celkem výstižně říká, že i kdyby nakonec krachlo, v otázce Číny se mu „povedlo sblížit jestřáby a holubice uvnitř administrativy“.

Neboli: americké politické mínění se výrazně obrací proti Číně. Samozřejmě za tím stojí obavy ze Si Ťin-pchingova totalitního režimu a jeho utužování na domácím i zahraničním poli. Ale hlavní – byť bytostně spjatá s politikou – je pořád ekonomika a strach Spojených států ze ztráty světového prvenství.

Na Čínu jedině tvrdě

Američané po Číně chtějí, aby začala nakupovat víc zboží Made in USA, a není divu: loňská obchodní bilance s Čínou čítala minus 419 miliard dolarů, a to už je opravdu číslo, které bolí. Chtějí, aby změnila svou obchodní politiku a srazila dotace a privilegia, jimiž upřednostňuje domácí čínské společnosti před zahraničními firmami. Viní ji z nekalých obchodních praktik. A v neposlední řadě také z rozsáhlých krádeží duševního vlastnictví.

Přejí si tedy, aby dohoda, o níž Washington s Pekingem už pět měsíců vyjednává, učinila tomu všemu přítrž.

Nový kurz tvrdé linie symbolizuje také výběr Roberta Lighthizera jako obchodního zmocněnce USA a hlavního vyjednavače v obchodních rozhovorech s Číňany.

Už v roce 1999 Lighthizer veřejně oponoval Clintonově vládě, která Číně rozevřela dveře do Světové obchodní organizace. Otevírající se čínskou ekonomiku připodobnil k trojskému koni a varoval, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Čína

USA

V tomto okamžiku nejčtenější