Deník N

Češi stárnou, lékařů je málo. Pomoci může telemedicína, říká profesor Táborský

Internetové připojení umožňuje léčbu pacientů na dálku a pomáhá například lidem s nemocným srdcem, cukrovkou nebo vysokým tlakem. Výsledkem je i nižší úmrtnost. Bohužel Česko patří v oboru telemedicíny mezi nejhorší země v rámci Evropské unie, říká lékař a profesor Miloš Táborský.

Miliony Čechů mají problémy s krevním tlakem, milion lidí má cukrovku a statisíce lidí trápí srdeční selhání. Řadě z nich by v komplikovaných případech mohla pomoci takzvaná telemedicína, tedy léčba nebo sledování stavu pacienta na dálku. Nové léčebné postupy umožňuje rozvoj internetu, konkrétně takzvaného internetu věcí, anglicky Internet of Things a zkráceně IoT. „Národní telemedicínské centrum v Olomouci mohlo využít evropské peníze a se společností Vodafone tak efektivně jako první v České republice rozjet tříletý projekt sledování různých diagnóz pacientů,“ říká profesor Miloš Táborský, přednosta kardiologické kliniky Fakultní nemocnice a Univerzity Palackého v Olomouci a vedoucí Národního telemedicínského centra. Projekt už je ale minulostí a podle Táborského se v Česku musí ještě hodně věcí změnit, než se léčba na dálku přiblíží třeba úrovni ve skandinávských zemích.

Ke slovům telegraf nebo telefon dnes můžeme připojit i slovo telemedicína. Jak vypadá v české praxi a kterým pacientům už pomáhá?

Telemedicína je pojem, kterým se zabýváme zhruba deset let a v reálné klinické praxi se zatím objevuje v několika málo oblastech. Až na výjimky totiž není hrazená z veřejných zdravotních služeb. Takže se objevuje ve formě projektů, které i s pomocí evropských peněz uskutečňují jednotlivá zdravotnická centra. Nicméně máme zhruba deset oblastí, kde telemedicína má reálná data včetně dat o snížení úmrtnosti takto sledovaných pacientů.

O které oblasti tedy jde?

Závažným problémem je například srdeční selhání, kterým trpí řádově statisíce pacientů v České republice, jejich počet poměrně rychle narůstá podobně jako u diabetiků. Publikované studie jasně říkají, že pokud pacienti jsou sledování na základě telemedicínských principů, dožívají se vyššího věku.

Druhá oblast: dnes máme v České republice milion diabetiků. Neznamená to, že by tento milion měl být sledován telemedicínsky, ale jsou to zejména pacienti s obtížně kompenzovatelnou cukrovkou. Glukometry nabízejí možnost připojení pomocí technologie bluetooth. Díky tomu mohou vysílat data o aktuálních hodnotách krevního cukru, takzvané glykemii, a skladovat je v nějakém cloudovém úložišti, kam má přístup lékař. Studie opět ukazují, že takto spolupracující diabetici mají menší zdravotní komplikace, které jsou jinak se základním onemocněním spojené.

V jakých dalších oblastech má „medicína na dálku“ přínos?

U pacientů s astmatem, těch také přibývá. Existují třeba spirometry, které jsou pro domácí použití. Data z těchto přístrojů, například jaké objemy vzduchu pacient vydechuje, jsou pak důležitá pro strategii léčby. Další oblastí je problematika vysokého krevního tlaku, v Česku máme takových pacientů asi čtyři miliony. Samozřejmě telemedicína se opět uplatní u obtížně kompenzovatelných pacientů. Podobně jako u komplikovaných těhotenství a v jiných případech. Zdůrazňuji však, že pokud takové projekty jsou realizovány, tak díky entusiasmu a zájmu lidí o problematiku telemedicíny a z projektových peněz.

Takové projekty, financované i z evropských peněz, ale obvykle trvají tři až pět let…

A je otázkou, co bude s těmi pacienty potom, tedy v každodenní klinické praxi. Nemůžeme je nechat bez dalšího sledování, ponechat vlastnímu osudu. Systémovým řešením v České republice je kompletní digitalizace společnosti, která začala velmi pomalu. Jak složité bylo zavedení tak jednoduché věci, jako je elektronický recept ve zdravotnictví. Nyní sdílený lékový záznam opět vyvolává diskuse. Další překážkou jsou elektronické neschopenky a řada zatím zcela nekompatibilních informačních systémů ve zdravotnictví, což by bylo možné překonat zavedením integračních platforem.

Rozvíjí se léčba na dálku v České republice podobným tempem jako v jiných státech Evropské unie? 

Můj pocit je, že bohužel patříme mezi nejhorší země v rámci Evropské unie a posun je velmi pomalý. Na druhou stranu současná vláda si jako jednu z priorit definovala právě digitalizaci. Věřím, že v řádu pěti let se dostaneme alespoň na evropský průměr.

Takže rozvoji telemedicíny v Česku by pomohla především změna zákonů, nebo co ho brzdí?

Brzdí to chybějící základní pilíř, skutečná elektronizace státní správy a přijetí skutečně kvalitního a moderního zákona o elektronickém zdravotnictví. Druhá brzda je v tom, že zdravotní pojišťovny nevnímají tuto problematiku jako významnou a nutnou a odsouvají ji. Přitom je to nesmysl. Telemedicína nikdy nenahradí lékaře a sestry, ale pomáhá zlepšovat prognózu pacientů, bezpečnost léčby a také pomáhá překonat nedostatek pracovníků ve zdravotnictví.

Podle prognózy Českého statistického úřadu budou zhruba 30 procent obyvatel Česka v roce 2101 tvořit senioři ve věku 65 a více let. Je dálková léčba nutností, bez které by se stát už nedokázal postarat o stárnoucí populaci?

Naprosto, stát se nemůže efektivně postarat o stárnoucí populaci, pokud včas nezavede plnou elektronizaci. Přece nemůžeme hovořit pouze o elektronizaci zdravotnictví, ale je to i přesah do sociální sféry. Data ze zdravotnictví, byť by byla dokonalá, nemají bez přesahu do sociální sféry smysl, mluvím zejména o starší populaci. Protože o pacienta se po propuštění z nemocnice musí někdo postarat. Mě mrzí, že byť se ministerstvo zdravotnictví snaží ve zdravotnické sféře, tak ale komunikace s ministerstvem práce a sociálních věcí není úplně dobrá.

V jakém státě světa se například na dálkovou léčbu výrazně spoléhají?

Asi nejlépe jsou na tom skandinávské země, ty byly průkopníky. Má to dvě úrovně. Jednak je to úroveň státní, která garantuje určitou úroveň obecné komunikace s úřady, medicínskými instituty. A pak se do toho zapojují regiony, protože je v zájmu konkrétního regionu, aby o své pacienty pečoval nějakým standardním způsobem. Typicky je to třeba Norsko, Finsko, kde jsou velké vzdálenosti mezi pacientem a centrem, kde může být poskytnuta lékařské péče. Takže ty komunity se samy zapojují, podporují to finančně  a snaží se vyhledávat i evropské finanční zdroje. Já považuji za důležité, aby se skloubila státní složka, komunitní složka a třetí jsou firmy, které se zabývají přenosem dat a sdílením dat. Brzy v nejmodernější podobě 5G mobilních sítí, které znamenají určitou revoluci v medicíně.

Ve skandinávských zemích tedy telemedicínu běžně hradí pojišťovny?

Ano, určitou část, výrazně větší než u nás, hradí pojišťovny. Nebo péči hradí příslušné regiony.

Zmínil jste mobilní 5G sítě, tedy sítě páté generace, které v následujících letech pokryjí Evropu. Přinesou nejen vyšší přenosovou rychlost dat, ale i krátkou dobu odezvy – nízkou latenci. V čem budou pro zdravotnictví revoluční?

Sítě nejnovější generace přinesou především stabilitu, to nejdůležitější pro telemedicínské principy. Vedle toho umožní napojení většího množství pacientů, což je také důležité. 5G přinese rozvoj oborů, které kvůli náročnosti na přenos dat nebyly v současné době možné. Datových toků je obrovské množství, půjde o integraci dat, aby pak spojení informací vytvořilo v podstatě návrh léčebného postupu. Dalším bodem je spojení s umělou inteligencí, která je sice nezávislá na 5G sítích, ovšem ve spojení s nimi umožní vyhledávat velmi rychle data v registrech. Velkým tématem je ve zdravotnictví rozšířená realita, která je naopak závislá na rychlých mobilních sítích. Dám příklad: v Německu na dálnici se dostanete do vážné dopravní nehody a máte poranění hrudníku a zlomeninu nohy. Dostanete se na nějakou kliniku a oni o vás nevědí nic – jakou máte krevní skupinu, jakou máte anatomii. Všechna ta data jsou někde uložena a díky rozšířené realitě je možné si na ta data sáhnout a operatér si může při osteosyntéze kosti prostě porovnat stav před nehodou a podle toho operovat.

To znamená, že v rozšířené realitě by operatér měl k dispozici okamžitě například starší rentgenový snímek kosti a podobně?

Ano, měl by k dispozici základní data o pacientovi. Taková data se mohou implementovat třeba i do operačního mikroskopu pro neurochirurgický výkon. Máte krvácení do mozku, dostal jste ránu do hlavy, bohužel je tam krvácení, ale už máme nějaká předchozí data, takže je můžeme integrovat do operačního mikroskopu a podle staršího snímku výrazně zpřesnit zákrok při operaci. 5G sítě také zjednoduší a rozšíří možnosti operací na dálku, navíc je to šance pro studenty, kteří tak mohou být přítomní u nejrůznějších operací.

 

Vodafone CZ

V tomto okamžiku nejčtenější