Právo je na straně Izraelců! Ne, Palestinců! Jak se v Česku debatuje o krvavé válce na Blízkém východě
Komentář Michaela Romancova: Ve veřejném prostoru zaznívají silné názory na to, kdo nese vinu za situaci na Blízkém východě. Nakolik je na straně Palestinců, arabských států, či naopak Izraele? Soudy, odsudky i jednoznačnou podporu té či oné straně pronášejí novináři, politici i osobnosti z nejrůznějších oborů. Má to ale jedno dost podstatné úskalí. Pojďme si rozebrat jaké a komu to nejvíce hraje do karet.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Minulou sobotu uplynul druhý týden od brutálního útoku Hamásu na Izrael. V úterý 24. října jsme vstoupili do šestistého osmého dne ruského vpádu na Ukrajinu. Nebo se lze dívat i jinak. Například že jsme v pětasedmdesátém roce izraelské okupace arabských/palestinských území a ve dvaatřicátém roce ruské obrany proti nespravedlivým dopadům „největší geopolitické katastrofy dvacátého století“, respektive devátém roce odporu proti reinkarnaci „nacistického režimu v Kyjevě“.
Pro libovolné z uvedených tvrzení najdete argumenty a data, která je budou podporovat, respektive vyvracet. Totéž se týká vnímání obětí. Na jedné straně máme mrtvé v důsledku řádění Hamásu, na straně druhé mrtvé v důsledku izraelských náletů a ostřelování. Veřejný prostor se zmítá v emocích. Emocionální vření umocňuje řada politiků, novinářů a akademiků využívajících současné konflikty k sebeprezentaci. Často se přitom jedná o jedince, kteří jsou odborně doma v úplně jiné sféře vědění, než jsou mezinárodní vztahy, bezpečnostní, blízkovýchodní či východoevropská studia.
Oč vzdálenější jim daná problematika je odborně, s o to větší energií se pouštějí
