Kdo dostřelí dál: elektromagnetické dělo je zbraň jak z Ocelového města
Lorentzova síla je jméno pro sílu, která působí na elektricky nabitou částici v magnetickém poli. Její velikost roste se silou pole i s rychlostí pohybující se částice. Až potud nevinný popis hodící se do středoškolské učebnice fyziky. Některé důsledky však nevinné nejsou.
Už před sto lety si Francouz Louis Octave Fauchon-Villeplee uvědomil, že tou „částicí“ by mohl být projektil. Lorentzova síla by jej mohla urychlovat podobně jako klasické dělo. Svoji myšlenku si roku 1919 nechal patentovat, ale zapadla. Za druhé světové války se k ní vrátili Němci, ale opět jen teoreticky. Třetí říše byla poražena dříve, než mohl vzniknout funkční prototyp novátorské zbraně.
Dokumentace k německému projektu padla po válce do rukou Američanů, kteří byli slibnými vlastnostmi elektromagnetického děla nadšeni. Aspoň do doby, než si spočítali, že k jednomu výstřelu by bylo potřeba tolik elektřiny, kolik by stačilo na osvětlení půlky Chicaga. Závěrečná zpráva však konstatovala, že koncept není úplně beznadějný a jeho další uplatnění záleží na technickém vývoji, což se také stalo. Od té doby byla myšlenka vzkříšena ještě několikrát a zatím poslední dějství se odehrává právě teď.
Z hlediska vojáků a námořníků je elektromagnetické dělo čili railgun velmi zajímavá technologie
