Tomáš Nídr
„Peso je měna tisknutá argentinskými politiky a nemá ani hodnotu exkrementu. Vždyť není vhodné ani jako hnojivo,“ nemilosrdně počátkem minulého týdne ohodnotil domácí oběživo ekonom Javier Milei. Chlapík s pečlivě udržovaným rozcuchem, který nejčastěji vystupuje v kožené bundě a pálí na všechny strany ostrými bonmoty, vyzývá spoluobčany, aby ho v neděli už v 1. kole voleb poslali do prezidentského paláce. Slibuje, že tam pesu jako – podle něj – viníkovi nekonečných argentinských problémů zakroutí krkem a nahradí ho dolarem.
Silvia Naishtat, ekonomická reportérka konzervativního deníku Clarín, se kterou Deník N probral hospodářskou situaci její vlasti, s Mileiovým plánem absolutně nesouhlasí. Ale uznává, že peso je momentálně „veřejný nepřítel“.
„Nikdo ho nechce mít v peněžence, každý se ho chce zbavit,“ říká s tím, že se lidé kvůli pádivé inflaci pokoušejí utratit peníze za cokoliv. Většinou za to, co se dá sníst.
Argentinská potupa: Místo bifteku čočka
Vysoká inflace sužuje Argentinu už šestnáct let. Společnost Focus Market vydala srovnání letáků se základními potravinami s cenovkami z roku 2007 a z letošního května:
- Například kilo brambor stálo 1,38 pesa a vyrostlo na 319 pesos.
- U chleba cena za 16 let narostla z 2,49 na 720 pesos.
- Nejmarkantnější nárůst byl u kilogramu mletého hovězího – z 2,99 pesos na 1250 pesos.
Jenže to není vše: zrovna ve zmíněném letošním květnu byla meziměsíční (tedy ne meziroční) inflace
