Deník N

Americký deník Jany Ciglerové: Proč mě až Amerika naučila vnímat, že jsem běloška

„Pamatuj si, kdykoliv uvidíš Afroameričanku s jinými než afro vlasy, tak má paruku. My a naše vlasy, to je půlka našeho života!“ představila mi fascinující taje černošských vlasů moje kamarádka Gillian. Foto: Mike Von, Unsplash
„Pamatuj si, kdykoliv uvidíš Afroameričanku s jinými než afro vlasy, tak má paruku. My a naše vlasy, to je půlka našeho života!“ představila mi fascinující taje černošských vlasů moje kamarádka Gillian. Foto: Mike Von, Unsplash
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Bylo to jako rána palicí. Vracíme se s Gillian a jejím dvacetiletým synem Malikem z koncertu v Miami. Gillian pochází z ostrovů Trinidad a Tobago a na škále odstínů kávy s mlékem je ta bez mléka. Když se spolu někdy fotíme večer, jsem na fotce vidět hlavně já.

Na koncert nás Malik vezl svým autem. Když jsme ale po koncertě asi v jedenáct v noci k jeho autu přišli, podal mi klíče. „Mohla bys prosím řídit ty?“

„Já? Tvoje auto? Proč?“

„Pro jistotu. Nikdy nevíš, co se policajtovi přežene přes nos.“

Jasně, všichni vidíme v televizi záběry, kdy zejména bílí policisté agresivně jednají s černošskými řidiči nebo řidičkami. Někteří z nich takové zacházení nepřežijí. Ale to je v televizi, to se mě přece netýká.

Až do té chvíle, kdy se mě to týká, protože mi Malik podává klíče od svého auta, když pojedeme v noci. Neřekne mi, že je to proto, že jsem mezi nimi jediná běloška, a mám tak asi o 40 procent menší šanci, že mě policie zastaví, notabene agresivně, ale všichni tři víme, že to tak je.

Málokdy dostanu takovou šanci uvědomit si, co ve své barvě kůže, kterou většinu času vůbec nevnímám, vlastně mám. Že si třeba můžu

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Americký deník

V tomto okamžiku nejčtenější