Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Revoluce bezpečí: když na parketu můžete jen být a nemusíte se obhajovat ani bránit

Zahaleni respektem. Foto: Vladimír Nezdařil
Zahaleni respektem. Foto: Vladimír Nezdařil

Už nejde jen o plakáty vylepené na klubových záchodcích. Koncept bezpečnějšího prostředí v klubu zakořeňuje i na pražské noční scéně a otevírá tak jindy problematické odvětví různorodosti i ohroženým skupinám. Kluby s elektronickou hudbou a rave scéna po zahraničním vzoru přebírají hodnoty respektu, netolerují násilí ani obtěžování a zavádějí strategie pomoci. Jak ale zajistit, že pravidla nezůstanou jen na papíře?

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

„Myslím, že bych se mnohem raději s takovou věcí svěřil někomu za barem než třeba vyhazovači,“ vypráví Isak se svým typicky skotským přízvukem. „Nevím jak tady, ale v Německu, kde jsem vyrůstal, jsou často spojení s extrémní pravicí. Problém bych jim šel nahlásit asi až jako posledním,“ doplňuje ještě, zatímco se trochu nesměle snaží shrnout jeden ze svých prvních večerů v českém hlavním městě. Od té doby už uběhly dva roky a Isak se do Prahy přestěhoval natrvalo.

Stává se to přece pořád

„Bylo mi osmnáct a s kamarády jsme byli v jednom malém pražském gay klubu. Na baru mě na pivo pozval chlápek. Chvíli jsme si povídali. Pak to začalo být trochu nepříjemné, přibližoval se a ukazoval mi fotky sebe s nahýma klukama. Říkal, že je producent, myslím,“ rozpovídá se Isak. A přestože ještě před chvílí žertoval, najednou zvážní. „Byl jen hrozně vytrvalý. Řekl jsem mu, že mám kluka, ale stejně mi dvakrát dal pusu na rty. To jsem pak odešel,“ vzpomíná dnes dvacetiletý student Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity. „Ale nebylo to nic nenormálního, stává se to pořád,“ dodává ještě.

Jenže nepříjemným zážitkem na baru to tehdy neskončilo. Po cestě domů se Isakovi udělalo nezvykle špatně a rapidně se mu zhoršil zrak. Následující ráno se probudil sice doma, ale dezorientovaný, v pozici, ve které by za normálních okolností ani v opilosti neusnul. „Já docela špatně spím, mám svoje rituály, vždycky se před spaním osprchuju. A vždycky spím na pravém boku,“ vysvětluje. „Až když mně kamarádi vyprávěli drby o chlápkovi, který zkusil někoho zdrogovat a odpovídal jeho popisu, došlo mi, že mi tehdy možná něco hodil do pití,“ dodává vzápětí o štamgastovi onoho nejmenovaného pražského gay klubu. „Pamatuju si takový letmý pohled jednoho z barmanů, když mi podával pivo přímo do ruky. Jako kdyby říkal ‚dávej si bacha‘. Ale nikdy by mě nenapadlo, že by barmani měli nějak zasahovat, to přece není v popisu jejich práce,“ uvažuje Isak. Co kdyby to ale v popisu jejich práce bylo?

Podle statistik organizace Persefona v Česku dva z pěti dospělých někdy zažili sexuální obtěžování nebo násilí. Čísla o sexuálním obtěžování v klubech a barech v Česku neexistují. Jenže právě přítmí tanečního parketu se pro agresory mnohdy stává vhodnou příležitostí k útoku. Do prostředí klubu s jeho návštěvníky vstupují i další hrozby jako

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Sexuální násilí a obtěžování

Tanec

Česko, Kontext N, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější