V pokoji byl cítit levný parfém. Opoziční novináři hledali úkryt v Evropě, agenti si je ale našli
Vždy si schovávejte zubní kartáček. Hlídejte si hrneček. Zapamatujte si přesně místa, kde na hotelovém pokoji necháváte osobní věci. Zatáhněte doma závěsy. Používejte VPN. Ruští a běloruští novináři v evropském exilu dodržují mnoho bezpečnostních pravidel. I přesto se řada z nich v průběhu uplynulého roku setkala s výhrůžkami, kybernetickými útoky, a dokonce i s pokusy o otrávení. K několika případům došlo i v Česku. České úřady se k bezpečnostní situaci nechtějí vyjadřovat.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
„Zvýší to vaše šance na přežití“
„Byla jsem naivní. Měla jsem pocit, že Evropa je bezpečná, a proto jsem ignorovala základní bezpečnostní opatření, která bych za jiných okolností dodržovala. Prosím, neudělejte stejnou chybu,“ vypráví Jelena Kosťjučenko, investigativní novinářka ruského nezávislého serveru Meduza, během diskuzního panelu s dalšími ruskými novináři na světové konferenci pro investigativní novináře ve švédském Göteborgu.
Jak smutně konstatuje v soukromém rozhovoru během přestávky, na rozdíl od svých kolegů nemá o své práci v poslední době co vyprávět. Za uplynulý rok nenapsala žádný reportážní článek. V jediném textu, který vyšel letos v srpnu na serveru Meduza, vysvětlila důvod své odmlky. V říjnu minulého roku byla v Německu pravděpodobně otrávena. Od té doby nedokáže pracovat naplno – je velmi rychle unavená.
Z Ukrajiny do Německa utekla poté, co ji její tehdejší nadřízený, šéfredaktor ruského nezávislého listu Novaja Gazeta Dmitrij Muratov, varoval před plánovaným atentátem ze strany ruských tajných služeb. Novinářka se usadila v Berlíně, kde se dle vlastních slov cítila v bezpečí. V den, kdy ji zničehonic začala silně bolet hlava a břicho, cestovala z Mnichova do Berlína. Nejdřív si myslela, že se nakazila těžkou formou covidu. Ten se však nepotvrdil, stejně jako řada dalších diagnóz. Zvýšené hodnoty jaterních testů a krev v moči naopak naznačovaly možnou otravu.
Když jí němečtí lékaři sdělili finální diagnózu – otrava organickými sloučeninami obsahujícími organochloridy –, nevěřila. „Nejsem tak důležitá, aby jim stálo za to mě zabít,“ reagovala. S jejím pohledem na věc ale německá policie nesouhlasila. Když policisty kontaktovala, řekli jí: „Stěhujete se do Německa a chováte se, jako byste byli na dovolené. Jako byste byli v nebi. Nemyslíte na to, že byste si měli dávat pozor. V Evropě máme politicky motivované vraždy. Působí zde ruské tajné služby. Neuvěřitelná
