„Nechci se vrátit do časů Mečiara.“ Volební vlak vezl z Česka stovky slovenských voličů, hlavně studentů

Nápadně mnoho lidí ve žlutých tričkách se hemží v hale pražského hlavního nádraží. V ruce mají pytel s odznáčky téže barvy, ty rozdávají kolemjdoucím, kteří si k nim chodí pro informace. Žlutě oblečení dobrovolníci iniciativy Mladí proti fašizmu je posílají na sedmé nástupiště, kde bude brzy připraven spoj do Bratislavy. Převážně mladé lidi odveze k volbám.

Odznáčky si bere skupina čtyř slovenských mladíků. Volební vlak jim podle jejich slov přichází vhod. „Šel bych volit, i kdyby volební vlak nejel. Ale to, že jede, mi moc pomůže,“ říká jeden z nich, který se představuje jako Adam, student architektury. Jeho přátelé dodávají, že datum voleb není ideální, protože jim v Česku sotva začal semestr. „Ale určitě to za to stojí jet na víkend domů,“ myslí si druhý student Lukáš.

Jeden z dobrovolníků Max oznamuje cestujícím, že spoj bude mít třicetiminutové zpoždění. „Chci, aby mladí lidé ze Slovenska neztratili svůj hlas a aby měli možnost dostat se domů. Dělám to zadarmo. Dostanu za to možná jen tohle žluté tričko,“ vysvětluje, proč se do iniciativy zapojil.

Akci Mladí proti fašizmu zorganizovalo občanské sdružení Mladí, které má na kontě řadu jiných projektů. Na sociálních sítích nabízí například zpravodajství nebo informace o boji proti klimatické změně speciálně pro mladé Slováky. Předseda spolku, dvaadvacetiletý slovenský aktivista Marek Mach, v nádražním vestibulu koordinuje dobrovolníky a dává rozhovory médiím.

Počet registrací do vlaku považuje za úspěch. Souprava má kapacitu 510 míst a papírově to vypadá, že se vlak zaplní. „Tisíce lidí se dnes budou vracet stovky kilometrů jenom proto, aby se mohli zúčastnit voleb. To je podle mě něco úžasného. Je skvělé, že si lidi dokážou naplánovat celý víkend, aby druzí nerozhodovali o jejich budoucnosti,“ pochvaluje si Mach.

Podle posledního sčítání lidu žilo v Česku přes 160 000 Slováků a Slovenek, z toho zhruba 22 000 byli studenti. Volební vlak je podle organizátorů určen všem slovenským občanům, zejména však těm, kteří by se domů dostávali těžko.

Pronajatá souprava Železniční společnosti Slovensko přijíždí na sedmé nástupiště. Čekají ji dvě cesty. Slováky z Prahy přiveze do Bratislavy po čtvrté odpoledne, pak se vydá do Brna a odtud večer ještě jednou směr Slovensko.

Studenti i senioři

Dvaadvacetiletá Svetlana nastupuje do vlaku s velkým kufrem. Domů by se kvůli volbám vydala tak jako tak, díky volebnímu vlaku však mohla lístek vrátit a ušetřit. Myslí si, že šance na úspěch jejího favorita – nechce prozradit, o koho jde – nejsou vysoké. „Chci být optimistická, ale průzkumy mi k tomu nepomáhají,“ krčí rameny. Ozývá se zapískání a vlak odjíždí.

Kapacita spoje nakonec není vyčerpaná. Sedm z celkem deseti vagonů je určeno pro voliče a voličky, dva patří dobrovolníkům, jeden vagon organizátoři věnovali novinářům. Ve „voličských“ vozech všichni pohodlně sedí, mnozí mají pro sebe i celou čtyřku sedadel. Vagony s kupé v přední části vlaku jsou zaplněné, čekající na nástupišti to do nich měli nejblíž. Zadní vozy jsou prázdnější.

Předseda Mach si nenaplněnou kapacitu vysvětluje tak, že řada registrovaných cestujících se nakonec místa vzdala. „Psalo nám mnoho Slováků, kteří se rozhodli jet komerčním vlakem, ačkoli mohli jet s námi, aby zbylo více míst pro studenty. To podle mě ukazuje na solidaritu lidí, kterým záleží na budoucnosti Slovenska,“ řekl Mach Deníku N. Podle jeho odhadu tvořily registrace studentů asi šedesát procent rezervací, zbytek si rezervovali Slováci, kteří v Česku pracují. Část z nich ale nakonec zřejmě spoj nevyužila.

Manželský pár Roman a Viera sedí ve velkoprostorovém voze. Mezi studenty jsou nápadní – je jim odhadem kolem sedmdesáti. V Praze žijí jedenáct let. „Měli jsme koupené lístky a díky tomuto jsme je stornovali. Je to skvělá příležitost, jak se dostat domů,“ říká Roman a dívá se kolem sebe. „Koukám ale, že tu zvyšujeme věkový průměr,“ směje se.

O korespondenční volbě vědí, ale postup byl pro ně příliš složitý. Rozhodli se přijet na Slovensko osobně. „Chtěli po nás příliš mnoho informací,“ líčí Věra. Jejich hlas bude podle nich patřit „těm, kteří tam dosud nebyli“ – Progresivnímu Slovensku.

Ohledně strany Směr, která je mezi jejich vrstevníky populární, říkají „třikrát a stačilo“. Otřepané otázce, zda jde v těchto volbách o hodně, se smějí. „V každých volbách jde o hodně. Ale je pravda, že v těchto jde za poslední léta zřejmě o nejvíc,“ domnívá se seniorka.

Ve zbytku vlaku sedí v drtivé většině studenti. Vlak projíždí přes Kolín a Pardubice a dohání půlhodinové zpoždění. V jednom z kupé sedí čtveřice studujících Ondrej, Tamara, Kristína a Zuzana. Studentky pochází z východního Slovenska, Ondrej žije blízko Bratislavy. Tamara si zařídila volební průkaz a odvolí v hlavním městě.

„Normálně by mi vadilo, že na východ musím jet na vlastní pěst, ale v Bratislavě mám přítele, takže přespím u něj a půjdeme volit spolu,“ říká.

„Nejde o to, koho chceme, ale koho nechceme“

Podle Ondreje panuje na Slovensku rozdělená atmosféra. „Všechno, co se za poslední roky stalo, a jakým způsobem byl veden náš stát, společnost polarizovalo, což jí rozhodně neprospělo,“ míní Ondrej. Čtveřice rozkol ve společnosti vnímá nejen napříč generacemi, ale i mezi mladými lidmi. Většina z nich je podle Ondreje rozumná, u části mladé generace ho ale znepokojuje příklon k fašismu.

Na Slovensko míří, aby, jak říká, zabránil tomu, že mu někdo jiný vezme hlas. „Nerad bych se vrátil do časů Mečiara a do divokých devadesátek. Slovensko má mít zakotvené, má být prozápadně orientované,“ dodává Ondrej s tím, že má levicové smýšlení, ale nebude volit Ficův Směr. Jeho hlas dostane strana Hlas, jejímž lídrem je bývalý slovenský premiér Peter Pellegrini.

„Nejde ani tak o to, kterou politickou stranu tam chceme, jako o to, kterou tam nechceme,“ doplňuje ho spolužačka Kristina.

Soupravou pravidelně procházejí pracovníci bezpečnostní služby. Kontrolují, jestli se dodržuje zákaz politické propagace, který Mach připomněl v hlášení na začátku cesty. Iniciativa se pronajmutím vlaku slovenských železnic zavázala k dodržení etického kodexu firmy. Ochranka ve vlaku ale nehlásí žádné problémy.

Volební vlak se blíží ke slovenským hranicím. V prázdnějším voze sedí šestadvacetiletá Lenka z Bratislavy. Za svoje osobní téma považuje příležitosti pro mladé lidi, kterých ve své rodné zemi tolik nevidí. Studuje antropologii a myslí si, že se v humanitních vědách uplatní lépe v Praze.

Na polarizované společnosti ji trápí nejvíc to, že ji má z první ruky. „Podporuji Progresivní Slovensko, ale můj otec volí Směr. Je jedním z těch, kteří doplácí na momentální ekonomický kontext. V rámci hledání viníka říká, že za to může progresivní ideologie,“ vysvětluje Lenka. Právě sociálnědemokratický Směr Roberta Fica a hnutí Progresivní Slovensko podle posledních průzkumů soupeří o první místo. Na Ficovu stranu se dotahovalo hnutí vedené europoslancem Michalem Šimečkou.

Směr podle Lenky dokáže hovořit jazykem, kterému její otec rozumí. „Navíc je velmi ovlivněn dezinformační scénou. Snažím se s ním o tom mluvit, ale jeho zdroj informací je úplně jiný než můj. Můj otec není schopen pochopit, že všechno se nedá vykreslit jen černě, nebo jen bíle,“ konstatuje Slovenka, která pochybuje, že si rodina v blízké době opět porozumí.

Optimističtější je v otázce života na Slovensku. „Porovnání s ostatními zeměmi je často nepříjemné. Neříkám ale, že se tam nedá žít. Očekávání, která máme, jsou zatím příliš vysoká na to, co Slovensko aktuálně dokáže nabídnout,“ myslí si studentka.

Progresivní Slovensko a Hlas

Na dotaz, zda jej nemrzí dva poloprázdné vagony, organizátor Marek Mach odpovídá, že z velké části jde o projev solidarity lidí, kteří zvolili komerční spoj, aby uvolnili místo. Údaje iniciativy z přijatých QR kódů později ukazují, že z Prahy na Slovensko vyjelo 348 lidí.

„Toto není jediný vlak, který jede na Slovensko,“ upozorňuje Mach. „Přišlo nám na mail zhruba šedesát omluv na pražský spoj a čtyřicet na brněnský,“ vypočítává.

Improvizovaná anketa mezi cestujícími ukazuje, že vlakem cestují především voliči a voličky Progresivního Slovenska, případně strany Hlas. Studentské volby na Slovensku, které mapují preference na středních školách, ukázaly výraznou náklonnost mladých lidí k Progresivnímu Slovensku, které v nich získalo 48 % hlasů.

„Koho budou volit lidé, které vezeme, je na nich. Vlak je otevřený všem. Naším cílem není podporovat žádnou politickou stranu. Kampaň Neztrať svůj hlas nezaujímá žádné politické stanovisko,“ říká Deníku N Mach, když se souprava blíží k Bratislavě.

Nechce prozradit, na kolik pronájem soupravy vyšel. Byl hrazen z crowdfundingové kampaně. „Prozradím vám, že suma byla dostatečně vysoká na to, aby to daňové poplatníky nestálo ani cent, a zároveň dostatečně nízká na to, aby to bylo dostatečně efektivní,“ říká předseda občanského sdružení Mladí.

Cestující z Prahy vystupují v Bratislavě, lokomotiva přejíždí na druhý konec vlaku a souprava se vydává do Brna. Tam ji o půl sedmé večer čeká několik stovek lidí. Mezi nimi jsou i Lucia a její kamarádka, která se jmenuje stejně. Obě studují sociální práci a lidské zdroje.

„Všem nám jde o budoucnost Slovenska. Není to dobrá země pro mladé lidi a chceme to změnit. Nechceme, aby byla ve vládě strana, která už tam byla,“ říkají bez dalších podrobností.

Když vlak odjíždí z moravské metropole, vagony s kupé jsou zaplněné, velkoprostorové vozy jsou prázdnější. Lúcia to přisuzuje mimo jiné tomu, že přesný čas odjezdu se cestující dozvěděli až týden předtím, tudíž pro mnohé studenty a studentky mohlo být komplikované naplánovat si navazující spoje.

„Byly v tom určité procesy, které jsme nemohli ovlivnit. Pokud to někomu zkomplikovalo situaci, mrzí mě to. Ani jeden z vlaků jsme zároveň nevypravili v sobotu, protože ti, kteří cestují na východní Slovensko, by to nemuseli stihnout do uzavření volebních místností,“ říká k tomu organizátor Mach.

Ve vlaku z Brna nakonec podle iniciativy sedí 288 lidí, kapacita je 510 míst. Do Bratislavy přijíždí s patnáctiminutovým zpožděním. Dobrovolníci balí do krabic zbylé odznáčky a opouštějí pronajatou soupravu. Jejich práce skončila, teď už je to na voličích – mimo jiné i na těch, kterým cestu k urnám usnadnila jejich iniciativa.