„Dezinfikován 18. 5. 1945.“ Drtivě působivý český debut sugestivně popisuje euforii i smutek poválečné Prahy
Je to jedna z nejkrásnějších (co se grafické úpravy týče), ale i nejlepších domácích knih tohoto roku. Nepatrná ztráta osamělosti debutujícího Eliho Beneše vypráví příběh židovského mladíka, který se po válce vrací do Prahy. Zdánlivě „jen“ další příběh o holokaustu je ale vlastně románem o něčem ještě úplně jiném.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Osmnáctiletý Petr Stein se po válce vrací do Prahy. Ta je plná ruských vojáků a poválečné euforie z osvobození, ale i trosek barikád a pachu krve. Už zase začínají jezdit tramvaje a znovu se rozžaly pouliční lampy, svět se pomalými krůčky vrací k životu.
A Petr zatím bloudí svým městem, které už není jeho. Přihlíží projevu Edvarda Beneše, zažívá spolu s ostatními poválečné naděje. Ale co je mu to platné, když na nádraží marně čeká na příjezd svých blízkých. A ulicemi Prahy spolu s ním bloumá příliš mnoho lidí, kteří své blízké také postrádají a ptají se po nich náhodných kolemjdoucích včetně Petra.
Petr přežil Terezín, Osvětim i pochod smrti. Jeho rodiče a bratr jsou nezvěstní, v jejich pražském bytě žije cizí rodina a synagoga je zastavěná zabaveným židovským majetkem. Nic není jako dřív.
Jak říká jeho láska Ilse: „Mám někdy pocit, že jsem v divadle: všechny kulisy a okolí jsou, jak si pamatuju, všechno je stejné, jak bylo, jen se hraje úplně jiná hra. A není to moje hra.“
Opatrný návrat k životu
Poválečná pražská euforie je přesto v ulicích přímo hmatatelná. Lidé se
