„To už je otázka?“ Nečekaně ostrý rozhovor s čerstvým osmdesátníkem Lechem Walesou
Nositel Nobelovy ceny za mír, bývalý polský prezident a vůdce protikomunistického hnutí Solidarita Lech Walesa slaví v pátek 29. září osmdesátiny. Deníku N při té příležitosti poskytl rozhovor.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Walesa má kancelář v monumentálním Evropském centru Solidarity. Když nás k němu vedou, mám pocit, jako bych se měla za pár okamžiků setkat s živým exponátem. Sedí za svým stolem. Když vkročíme dovnitř, ani nehne brvou. Trochu zmateně zdravíme. Je to on? Není? Je mu podobný, ale nepředpokládali jsme, že by bývalý prezident o svou návštěvu ani pohledem nezavadil.
Jeho asistenti mě varují, ať se s ním nevítám, ale rovnou přejdu k otázkám. Hledám zásuvku, počítač mi bez elektřiny nefunguje. Asistenti jsou v lehké panice. Muž za stolem stále sedí, aniž se pohne či dá jakkoli najevo, že o nás ví. Poněkolikáté dostáváme upozornění, ať si zdvořilostní fráze necháme od cesty. Muž za stolem se náhle zvedne. Není to tedy vosková figurína, ale reálný bývalý vůdce polských odborářů.
Lech Walesa mi připadá menší, než jsem čekala. Kdybych mu neskočila do cesty s přáním k narozeninám, nepozdravil by. Když mu ale podám papírovou tašku s logem Deníku N, v níž se na dně krčí tričko s logem Deníku N, kniha Deníku N a navrch ještě textilní taška Deníku N, Walesa se poprvé pousměje a pronese: „Zase brzo přijeďte.“ Ledy jsou prolomeny, říkám si v duchu.
Jak moc jsem se v tu chvíli mýlila! Lech Walesa mě v podstatě v jednom kuse kárá za otázky, je nespokojený, naštvaný, naznačuje, že skončíme. Navlas stejně se při rozhovorech choval Václav Klaus. Ovšem jen na začátku rozhovoru. Po první odpovědi se Klaus většinou zklidnil a po zbytek času se choval slušně. Walesa ale útočí celou první polovinu rozhovoru. Pak náhle roztaje. Stane se tak v okamžiku, kdy začne popisovat své vize, jak by on sám ukončil válku na Ukrajině, jak by si s Vladimirem Putinem popovídal jako chlap s chlapem, jako to kdysi udělal s Borisem Jelcinem. Nositel Nobelovy ceny za mír rozhovor přece jen předčasně neukončil. Když jsem vypnula diktafon, požádal mě, ať si vedle něj sednu – protože teď je přece společné focení. Poté ho o focení požádal můj kolega Gabriel Kuchta. Potřeboval, aby mu Walesa postál před objektivem i mimo kancelář, tedy na chodbě muzea Solidarity. Walesa prudce zavrtěl hlavou. V žádném případě, času jsme dostali dost. Lech Walesa sedí ve svém muzeu a je zvyklý tady šéfovat.
Co se v rozhovoru také dozvíte:
- Co je podle Lecha Walesy největší zlo polské politiky?
- Jaké chyby udělal ve svém politickém životě?
- Jak se staví k obviněním ze spolupráce s polskou státní bezpečností?
- Proč ho nedávno vypískali?
- Jak by ukončil válku na Ukrajině?
- Proč Walesa mluví o apokalypse, po níž nebude na Zemi několik staletí život?
Byl jste aktivistou za lidská práva, přesně před čtyřiceti lety jste dostal Nobelovu cenu za mír…
To už je otázka?
Ano. Taky jste byl elektrikář…
Bez výkladu. Rovnou otázku prosím.
… jste silně věřící katolík, syn tesaře a ženy v domácnosti, otec osmi dětí…
Ještě jednou opakuju, prosím rovnou otázku, bez výkladu.
… byl jste prezidentem. Máte potřebu v osmdesáti letech bilancovat?
Ne. Proč
