Lidi soudíme na základě jejich vzhledu. Není na tom nic skvělého, ale je to realita, říká módní novinářka

Premisa nové knihy Véronique Hyland je jednoznačná: Nikdo z nás se neobléká ve vzduchoprázdnu. Prostřednictvím módy komunikujeme všichni.

Ve sbírce esejů zaměřených na módní průmysl se novinářka na módu, nedívá jen jako na nezbytnou součást našich životů nebo povrchní kratochvíli, ale jako na klíč k mnoha společenským tématům. Prozkoumává v ní moc, gender i krásu a klade si neobyčejné otázky: Proč nosíme to, co nosíme? Jak dnes prestižní módní značky ovlivňují masovou módu a jak zase „nízká“ móda ovlivňuje tu „vysokou“? A proč je pro ženy stále náročné oblékat se „samy pro sebe“?

„Lidé mají tendenci módu podceňovat, trochu ji přehlížet. Často mají pocit, že pokud není vystavena v muzeu nebo propojena s uměním, vlastně se jich netýká. Já se snažím poukázat na reálnou situaci: Lidi soudíme na základě jejich vzhledu. Není na tom nic skvělého, ale je to realita,“ říká v rozhovoru.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

• Proč prostřednictvím módy komunikují i lidé, které móda nezajímá?
• Co všechno o nás dokáže oblečení prozradit?
• Co nám o společnosti říká přibližování „vysoké“ a „nízké“ módy?
• Skutečně se móda demokratizuje?
• A proč si ne každý může dovolit oblékat se „ošklivě“?

Co na sobě dnes máte oblečené?

Musím přiznat, že nejsem zrovna vyparáděná – mám na sobě vintage svetr, černé kalhoty a pantofle Birkenstock. Asi se dá říct, že je to něco jako můj look pro práci z domova, je zkrátka pohodlný.

Důvod, proč se na to ptám, pochopitelně souvisí s vaší prací. Jste novinářka, která se dlouhodobě pohybuje v módním průmyslu, a jste přesvědčená, že móda v sobě skrývá mnohem víc než jen estetiku. Co tedy vyjadřuje váš dnešní outfit?

Při čemkoliv, co má co dočinění se Zoomem, se obvykle při výběru oblečení soustředím od pasu směrem nahoru – tenhle svetr má například trendovou siluetu s nabíranými rukávy.

Když dělám rozhovor – přičemž většinou jsem v pozici tazatele já –, zároveň se snažím obléct neutrálně. Vidím, že vy máte bílé tričko, zdá se mi tedy, že nad tím přemýšlíme podobně: Nechceme být příliš rušivé, poutat příliš mnoho pozornosti. Chceme se soustředit na to, o čem si povídáme, ne na nějaké šílené módní outfity.

Hlavní teze vaší nové sbírky esejů o propojení módy a společnosti zní: Prostřednictvím módy komunikujeme. Na jaké otázky nám tedy oblečení dává odpověď?

Jedna z nejzákladnějších věcí je, že jeho prostřednictvím nabízíme nápovědy o naší profesi – a nemám tím na mysli jen uniformy, ale i pravidla oblékání se pro různá jiná povolání. Pak je to rozhodně třída, to, ze které části světa nebo regionu pocházíme, dáváme skrze něj najevo svou genderovou identitu, vyjadřujeme sebe samotné…

Vy jste člověk, pro kterého se život, minimálně ten profesní, kolem módy točí. Ale co lidé, kteří vedou úplně jiné životy, neřeší přehlídky a trendy, nesetkávají se s návrháři? I v jejich případech o tom všem móda promluví?

Myslím si, že lidé mají tendenci módu podceňovat, trochu ji přehlížet, nevěnovat jí příliš velkou aktivní pozornost. Často mají pocit, že pokud není vystavena v muzeu nebo propojena s uměním, vlastně se jich netýká. Když jsem se snažila prodat nápad na svoji knihu, spousta zpětné vazby se točila kolem toho, že jde o okrajové téma. Říkala jsem si: To opravdu žiju v takové bublině?

Protože mně móda vůbec nepřipadá jako okrajové téma. Móda zasahuje do životů nás všech a nemůžeme se rozhodnout, že se nás týkat nebude. Můžeme žít bez sportu, bez umění, bez hudby. Můžeme žít bez make-upu, péče o pleť nebo vlasových produktů – možná pak sice nenaplníte standardy krásy, ale nemusíte tyto věci používat. Bez módy ale žít nemůžete, ani kdybyste chtěli.

Já sama ovšem znám lidi, kteří se o módu zkrátka nezajímají. Nosí džíny, tričko – a to je vše. Komunikují prostřednictvím módy i ti, kdo se o to vůbec nesnaží?

Rozhodně. V tom, že vám nezáleží na tom, jak vypadáte nebo jak se oblékáte, je podle mě vlastně skryté