Zemřela na tyfus, nebo to byla vražda? Urozená Lucrezia Medicejská jako tragická hrdinka
Nový román Maggie O’Farrell předkládá temný osud šestnáctileté vězenkyně v nejhonosnějším paláci italské Florencie. Portrét novomanželky je stejně poutavým čtením jako loni příběh Shakespearova syna Hamneta od stejné autorky.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Severoirská prozaička Maggie O’Farrell patří k nejoceňovanějším současným anglicky píšícím autorům. O pozornost si řekla svým románovým debutem, druhý román Kdo mě vzal první za ruku získal prestižní ocenění Costa, vysloužil si nadšené přijetí literární kritiky a stal se i bestsellerem na knižním trhu. Český čtenář se této knihy dočká už záhy, na třetí čtvrtletí tohoto roku ji má v edičním plánu Argo.
Stejný nakladatel ale mezitím ve výtečných překladech Terezy Markové Vláškové vydal dva romány, které jsou možná ještě lepší a které jsou tematicky velice úzce propojené.
Nejprve to loni byl Hamnet, teď aktuálně je to Portrét novomanželky. Oba romány jsou situovány do šestnáctého století, v obou jsou hlavními postavami skutečně žijící ženy a oba vyprávějí příběhy těchto žen, které zůstaly „skryty“ pod vrstvou mužského narativu. Tou první byla Shakesperaova žena Agnes, tou druhou je Lucrezia, dcera florentského panovníka
