Rok a půl války, konec v nedohlednu. Na poplachy si lidé museli zvyknout, popisuje Ukrajinec z Černihivu
Krátce předtím než Rusové v srpnu zaútočili na ukrajinský Černihiv, stál čtyřicátník Jurij v místě exploze. Překladatele z angličtiny, který před válkou pracoval v cestovním ruchu, zachránila matka. Deníku N popsal stav obnovy města v blízkosti ruských hranic za neustálých poplachů a přístup místních lidí ke každodennosti války.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
V rozhovoru se mimo jiné ptáme:
- Jak lidé na severu Ukrajiny reagují na protiletecké poplachy?
- Jak Jurij vnímá konání výstavy dronů v historickém centru města v době náboženského svátku? (Na výstavu Rusové zaútočili.)
- Jak funguje ukrajinská protivzdušná obrana a výstražné systémy?
- Co si Jurij myslí o vedení oblastní vojenské správy?
- Přinutilo by ho něco z Černihivu terorizovaného Rusy odejít?
Jak blízko jste byl srpnovému ruskému útoku na Černihiv?
Půl hodiny před útokem jsem byl poblíž divadla, setkal jsem se tam s kamarádem. Jen náhodou jsem nakonec musel odjet dřív – odvézt matku, která byla nejprve vedle v kostele a pak v kavárně asi dvacet metrů od divadla. Vlastně mi zachránila život tím, že chtěla odvézt – nakonec jsme byli od místa útoku docela daleko, na kraji města. V takových případech začínám věřit v osud.
Lidé na druhé straně náměstí vyvázli bez zranění, moje známá tam seděla na lavičce a neměla ani škrábanec. Měla vážně kliku.
Vážné zranění utrpěli lidé, kteří projížděli nebo procházeli okolo a ignorovali poplach. Kamarádi, kteří byli v divadle jako dobrovolníci, se schovali v krytu a přežili. Mezi mrtvými a zraněnými jsou lidé, kteří si například šli ven zakouřit.
Sedm lidí zemřelo a asi dvě stě dalších utrpělo zranění. Raketa totiž nevybuchla přímo v divadle, ale několik metrů nad ním, aby způsobila větší škody a zasáhla víc lidí.
Byla to kazetová munice s malými šrapnely, takovými kousky kovu. Při explozi taková munice zasáhne mnohem větší prostor.
Někteří lidé po útoku vypověděli, že se protiletecké poplachy nerozezněly nebo nebyly slyšet. Jak lidé k alarmům přistupují dnes, po více než roce a půl války?
Nemohu mluvit za jiná ukrajinská města, ale lidé v Černihivu k varovným sirénám přistupují
