Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zničili jsme našim dětem rodinu. Proto jsou častěji nemocné, psychicky labilnější, méně odolné, proto vymíráme

Ve většině domácností jsme „v první linii“ stále my, ženy. Rodičovství se ale projevuje i na kariéře našich mužů. Ilustrační foto: Juliane Liebermann, Unsplash
Ve většině domácností jsme „v první linii“ stále my, ženy. Rodičovství se ale projevuje i na kariéře našich mužů. Ilustrační foto: Juliane Liebermann, Unsplash

Komentář Radkina Honzáka: Češi jsou na tom tak dobře jako nikdy ve své historii, má to ale i svou odvrácenou stranu mince. Začali jsme sice nenápadně, ale jistě vymírat. Ještě dvě až tři generace a Češi se stanou ve své zemi menšinou. Navíc s mnoha zdravotními problémy.

Většina věd zaměřených na člověka trpí jednostranným přístupem; sociologové neberou v úvahu, že Homo sapiens je živočich, biologové se nezajímají o duši, které se dnes říká mysl, psychologové zanedbávají tělesnou podstatu a navzdory tomu, že emoce jsou primárně tělesné děje, mluví o jejich „tělesnění“, hlasatelé různých morálních imperativů a sociálního inženýrství prosazují neuskutečnitelné ideje a nakonec tomu všemu zakroutí krkem paragrafy právníků.

Český národ dosáhl ekonomické úrovně, o níž se mu ani nesnilo, nejlepších poměrů za celou svou existenci a průvodním jevem tohoto stavu je, že jsme začali sice nenápadně, ale jistě vymírat. Čísla naší populace dorovnávají Bulhaři, Rumuni, Ukrajinci a Moldavané. Ani Slováci v tomto směru nezahálejí. Ještě dvě až tři generace a Češi se stanou ve své zemi menšinou. Navíc s mnoha zdravotními problémy.

Vezmeme-li jako východisko bio-psycho-socio-spirituální přístup, kořeny najdeme ve všech úrovních. Jestliže je ve vodách již tolik hormonů, že ryby mění pohlaví, podívejme se, co dělá hormonální antikoncepce s lidmi. V roce 1995 udělal švýcarský zoolog (vzal lidi jako takové divné živočichy) velmi zajímavý pokus. Rozdal čtyřiceti mladým mužům bavlněná trička, ve kterých měli zůstat navlečeni nonstop dva dny a dvě noci. Protože mladí muži po dvacítce si většinou ještě s nějakými hygienickými standardy nedělají hlavu, nebyl to pro ně  problém. Pak z nich trička stáhl, dal je do škatulí a povolal si čtyřicet mladých žen a každé nechal očuchat šest triček s tím, kterého toho smrďolu by si vzala domů.

Volba žen diktovaná biologicky podmíněným instinktem směřovala k optimalizaci imunity budoucího potomka. Ženy si čichem vybraly imunologicky nejvzdálenější partnery. Tedy pokud byly netknuté chemií. Dítě počaté v takovémto vztahu by mělo velmi bohatý rejstřík svých přirozených obran.

Naopak ty, které užívaly hormonální antikoncepci, vybraly jako partnery nejpodobnější, tedy imunitně nejbližší, a proto z hlediska dítěte zdravotně daleko méně vhodné otce. Otázka se nenabízí, ta se přímo vnucuje: není současný vzestup imunitních poruch částečně podmíněn skutečností, že v uplynulých desetiletích byla pod vlivem hormonální antikoncepce většina žen?

A jak vám voní tanečnice u tyče?

Ale podívejme se také na další stránku a na další vliv antikoncepce. Asi před patnácti roky vyšli badatelé z vědecké bubliny sociální psychologie do zajímavých oblastí, do putyk a barů s tanečnicemi u tyče. Tanečnice je placena návštěvníky baru, kteří podle dojmu, jejž na ně udělala, zanechávají při odchodu určitou finanční částku. Výzkumníci zjistili, že průměrný hodinový výdělek tanečnice činí 35 dolarů. Během menstruačního cyklu však značně kolísá. Ve dnech ovulace, kdy je žena nejplodnější, to dělá 52 dolarů, zatímco když „má ty své dny“, nepomohou ani vložky s křidýlky a zisk činí pouhých 27 dolarů na hodinu.

Finanční odměna tak přímo úměrně odpovídá atraktivitě tanečnice, a tím i pravděpodobnosti vytvoření páru a početí potomka. Pokud ale tanečnice užívá hormonální antikoncepci, je permanentně po celý měsíc stále stejně (ne)atraktivní a bere méně než průměr. Další naléhavá otázka tedy zní: je současná úroveň (ne)ochoty k párování a početí potomstva také přímým důsledkem všeobecného používání antikoncepce?

Sexuologické ordinace se dnes plní mladými muži, kteří po dlouhém sledování pornoprodukce nejsou schopni reagovat na standardní sexuální podněty a selhávají v sexuálním životě s erektilní impotencí. Spirituální hodnoty, které prý nepotřebujeme, krmíme nejvyšší spotřebou špiritusu v Evropě (Rusko nepočítám), o trávě nemluvě.

Jestliže posledních několik desetiletí přineslo některé ohrožující prvky celým dalším generacím, psychosociální klima tyto potenciální škody ještě umocňuje. Jedna internetová rubrika ze společnosti nás informuje: monogamní vztahy začínají být stále více v ohrožení. Přibývá lidí, kteří se uchylují k otevřeným vztahům a vztahům ve třech, které se stávají podle některých odborníků doslova fenoménem 21. století.

Rodina už není v krizi, je „v čudu“

Rodina je v krizi – když jsem to před třiceti lety konstatoval na sympoziu sociální psychiatrie v Kroměříži, vysvětlili mi znalci, že nikoliv v krizi, ale ve vývoji. Dneska bych řekl nikoliv v krizi, ale v čudu. Rodina však není potřeba jako základ státu, ale jako bezpečné hnízdo pro dítě, které bude dospělé až za dvacet let od té chvíle, kdy poprvé popatřilo na tento svět. Do té doby potřebuje budovat své jistoty o sobě, o sobě se sebou, o sobě s jinými, o sobě se světem. Na to potřebuje prostředí, maximum možných jistot, jejich stabilitu a slušné vzory, podle nichž nastaví své vzorce chování. Potřebuje si umět vymezit hranice, získat frustrační toleranci a získat užitečné pracovní i morální návyky. To není málo a prostředí bouřlivých změn tomu neprospívá.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Dítěti a dorůstajícímu mladému člověku se několikrát prudce změní poměry v celém jeho bio-psycho-socio-spirituálním světě. První radikální maturace mozku proběhne už ve třech letech, kdy tam z úplně jiné krajiny zvané mesoderm vtrhnou tvorové s nůžkami označovaní jako mikroglie a spáchají drastické prostříhání spojů (skutečně se to nazývá „pruning“ neboli prostřihování) mezi nervovými buňkami. Je to zásah asi takového rozsahu, jako kdyby v knihovně místo každé knihy zůstal jen obsah, seznam kapitol. Tím se zamezí katastrofě vyvolané tím, že člověk by byl tak chytrej, až by byl úplně blbej.

V šesti letech udělá mozek další kotrmelec, přestává myslet magicky, tedy věřit na pohádky a jeho racionální postupy jsou doprovázeny na EEG zjistitelným nástupem dospělé elektrofyziologické alfa aktivity. Po období latence přicházejí ke slovu hormony a další změny v centrálním nervovém systému, který už je ale krmen stabilním mikrobiomem ze střev. Zde je největší citlivost k projevům agrese, adolescent hledá své místo v sociálním žebříčku dospělých a je velice háklivý na všechny signály. A v tomto věku jako agrese může být vnímána i samotná nespolupráce. Zde se na dlouhou dobu rozhoduje o tom, zda pro mladého člověka bude svět příjemné, nebo nepříjemné místo.

V klasickém rodinném prostředí se jedinec – jak říkají ve svých studiích renomovaní rodinní psychoterapeuti Ludmila Trapková a Vladislav Chvála – sociálně porodí z rodinné dělohy do otevřeného světa. Pokud je rodinná děloha zmrzačená, ani porody nejsou nejvydařenější. A jak asi vypadá rodinná děloha, v níž se vystřídalo v rodičovských funkcích několik osob. Sirotci vždycky zplakali nad výdělkem. Jejich úmrtnost byla násobkem dost vysoké dětské úmrtnosti v těch dávných dobách.

Tak chutě usilovně vymírejme! V této chvíli se nám to už docela daří.

Autor je psychiatr, publicista a vysokoškolský pedagog. Narozen 1939, stále aktivní v ambulantní a lůžkové péči. Při své práci zastává teorii psychosomatického myšlení, tedy bio-psycho-socio-spirituální koncepci.

V rubrice komentáře dáváme prostor různým úhlům pohledu, které nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.

 

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější