Umění nakradené nacisty dodnes nebylo zcela vráceno. Proč a jaké šance mají potomci majitelů?
Zabavení židovského majetku bylo pro nacistické Německo jedním z pilířů holokaustu. Spolu s plundrováním evropských zemí vyústilo v nakradení téměř celé čtvrtiny tehdejšího evropského umění. Návrat těchto uměleckých děl rodinám původních majitelů však ani skoro 80 let po druhé světové válce není z mnoha důvodů snadný proces a desetitisíce děl tak dodnes čekají na své původní majitele – pokud se neztratily nadobro. Vrátí se tedy po dekádách ztracené umění domů?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Nacisté zkonfiskovali nebo nakradli po celé Evropě statisíce uměleckých předmětů před téměř osmdesáti lety. Ale ať už hledání původních majitelů, anebo samotné získávání ztracených předmětů zpět, obojí je až dodnes předmětem mnohých vyšetřování i soudních sporů – a mnohé případy jsou stále nedořešené.
Před skoro třiceti lety se čtyřiačtyřicet zemí včetně Německa ve Washingtonu zavázalo, že by se během holokaustu ukradený – zpravidla židovský – majetek měl identifikovat a jeho vlastnictví spravedlivě vyřešit.
V Německu dokonce pro tyto účely dvacet let existuje speciální poradní komise, která má zejména komplikované případy posuzovat, ale i když existuje i mezinárodní databáze ztracených uměleckých děl, restituční procesy stále drhnou. Obtížné totiž není jen ukradené předměty vystopovat, ale i prokázat nárok na vlastnictví.
Vyrovnávání se s nacistickou minulostí však zdaleka není – alespoň co se restitucí ukradeného a zabaveného umění týče – komplexním a letitým tématem jen v Německu. A podle některých je dohoda s institucemi mimo Německo dokonce snazší než uvnitř něj. Německá legislativa totiž některé restituční procesy blokuje.
Spousta obrazů a kreseb, které kdysi patřily zpravidla židovským sběratelům umění, později masově vražděných v koncentračních táborech, tak stále visí na zdech i těch největších světových galerií.
Jiná umělecká díla nepozorovaně zmizela v soukromém vlastnictví a visí pro změnu v obývácích nebo depozitářích. Další umění se už asi nenávratně ztratilo nebo bylo cíleně zničeno.
INBOX: @ManhattanDA returns seven pieces of Nazi-looted art, all by Egon Schiele, to the heirs of Austrian-Jewish cabaret artist Fritz Grünbaum, who was murdered in the Holocaust.
This one is "Portrait of a Boy."
Press release https://t.co/10pIALYUC6 pic.twitter.com/dNb4sfNTHp
— Adam Klasfeld (@KlasfeldReports) September 20, 2023
600 000
V nejčerstvějším případu restituce nacisty odcizeného umění bylo rozhodnuto minulou středu, a to ve
