Jak lidé odpouští a jak mám odpustit já?
V tom, co skutečné odpuštění je i jak nám může pomoct, se často mýlíme. Pojďme si proto vyjasnit, co se za odpuštěním doopravdy skrývá a jak se k němu dobrat.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Když Matt Swatzell při nehodě v mikrospánku zavinil smrt těhotné Jane Fitzgeraldové, její manžel požádal soud o nižší trest pro Swatzella, po čase mu odpustil, začal se s ním setkávat a oba muži se stali přáteli. Papež Jan Pavel II. prominul atentátníkovi, který jej postřelil, a později ho navštívil ve vězení. Íránka Samereh Alinejad vrahovi své dcery odpustila pár vteřin předtím, než měl být popraven, a tím mu darovala život. Namísto takových heroických odpuštění prostupují naše životy odpuštění obyčejnější.
Co je odpuštění vlastně zač?
Kdo je odsouzen ke studiu humanitních věd, často s pousmáním sleduje, kolik času, papíru a diskuzí věnují sečtělí lidé definici pojmů, jejichž podstatu intuitivně cítíme přibližně od deseti let. Po čase si však musí připustit, že své dobré opodstatnění to má. Lidé si pod odpuštěním totiž často představují dost odlišné věci. Slovenská výzkumnice zabývající se odpuštěním, Lucia Záhorcová říká, že ve studiích i praxi se ukazuje, že pro mnoho lidí je nezbytnou součástí odpuštění usmíření a zapomenutí na zranění. Najdou se dokonce i lidé, kteří si myslí, že odpuštění automaticky obnovuje důvěru a omlouvá či ospravedlňuje chování toho, kdo nás zranil. Podobné přesvědčení nás pak ale může od odpuštění spíše odradit.
Výzkumníci, doktorku Záhorcovou nevyjímaje, by výše uvedené charakteristiky odpuštění odmítli, protože se týkají spíše zapomenutí nebo omlouvání činu, nikoliv odpuštění jako takového. Dodali by, že na odpuštění pohlíží jako na proces, během kterého člověk dochází ke klíčovému rozhodnutí nedovolit negativním emocím, aby dál kontrolovaly jeho jednání vůči viníkovi. Náročnou definici uslyšíme srozumitelněji ve slovech Dalibora Špoka: „Nechci ti působit zlo. Chci, ať se máš dobře.“ Na okamžik, kdy člověk zvládne sám v sobě podobný postoj deklarovat, klade Špok velký důraz. Pokud se ale někdo vzdá pochopitelné touhy po odplatě a zkouší mírnit oprávněný vztek, nevzdává se zároveň práva na ochranu před budoucím zraněním. Obnovení důvěry, náprava vztahu a smíření tedy nejsou pro odpuštění nezbytně nutné, ačkoliv jdou často ruku v ruce.
Jedním z lidí, kteří si prošli náročnou cestou odpuštění nevěry, je Lukáš. Poté co nevěru své manželky odhalil, nastoupil náročnou cestu proměny sebe i svého vztahu, na jehož konci říká, že odpustil, stal se jiným člověkem a se ženou si rozumí lépe než kdy předtím. Lukáš zmiňuje, že odpustit pro něj znamenalo především
