Americký deník: Práce v Americe stojí hodně, nebo vůbec nic. Být dobrovolníkem se učí už děti ve škole
Na Američanech je spousta věcí obdivuhodná, ale jednou z těch, kterou bych si přála komplet přenést do Česka, je jejich vztah k dobrovolnictví. Práce zdarma se tu bez okolků chytají mladí i staří, bohatí i chudí, vzdělaní i obyčejní. Za pár let života zde jsem už vypozorovala, jak z toho tu společenskou samozřejmost udělali. Začali hned u dětí.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Každou chvíli nám chodí ze školy našich dětí výzva, jestli bychom neměli čas pomoct škole s organizací nějaké akce. Tu je to knižní trh, sportovní den nebo třeba vánoční besídka, škole se další ruce vždycky hodí a rodiče tak mohou vidět, jak to ve škole jejich dětí chodí. Pěkně poamericku člověk dostane dobrovolnické tričko, aby bylo jasné, za jakým účelem tu je, a může pomáhat.
Já jsem takto dobrovolničila několikrát, takže vím, že děti mají moc rády a před ostatními se trochu chlubí, když jejich máma nebo táta třeba na sportovním dnu pomáhají startovat závody v běhu.
„Vy jste Alexova máma?“ přišla za mnou takhle skupinka žaček čtvrté třídy na školním hřišti, kde jsem měla za úkol sbírat balony. Holčičky se smály a styděly zároveň. „Jsem, proč?“ usmála se na ně zvědavě. „Tady Nicole se děsně líbí! Nevíte, jestli už má přítelkyni?“ culila se ta, která měla nejvíc odvahy, zatímco osmiletá Nicole by se nejradši propadla, ale hltala každé moje slovo.
A tak jsme tam pak společně probraly
