Mladí Íránci vidí, že se dá žít i jinak. Vzdor proti teokracii neskončil, popisuje novinářka
Minulý týden uplynul rok od smrti mladé kurdské Íránky Mahsy Amíní, která zemřela na následky krutého zacházení íránské mravnostní policie. Mahsá byla zatčena, protože údajně neměla podle náboženských směrnic správně nasazený hidžáb. Smrt mladé ženy tehdy vzedmula íránskou společnost k největším protestům od islámské revoluce, při kterých zemřely stovky lidí a tisíce byly zraněny. Díky protestům a občanskému vzepětí se ale zároveň spousta žen poprvé odvážila nechat šátky doma.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Výročí smrti mladé dívky vyvolalo vlnu protestů po celém světě. V samotném Íránu ale k tak hlasitým a četným protestům nedošlo. Tamní garnitura si byla nadcházejícího výročí plně vědoma, a proto se soustředila na to, aby protesty včas podchytila. Aktivisty, politické agitátory a organizátory protestních akcí začala v předstihu stíhat a zavírat do vězení.
„Íránští odborníci o tom mluví jako o změně taktiky režimu, který se, aby omezil rozsáhlost protestů, rozhodl jít cíleně po určitých lidech. Týkalo se to zejména těch, u nichž se předpokládalo, že jsou ve společnosti nebo dané komunitě vlivní.“
„Když někoho takového zavřete, zamezíte lidem v tom, aby se mobilizovali a vycházeli ven. Režim už nezavírá nahodile velký počet lidí jako vloni, ale jde po konkrétních jednotlivcích,“ řekla Deníku N novinářka Fatima Rahimi, která dění v Íránu a tamní společenskou situaci dlouhodobě sleduje.
Režim k tomu využíval i sociální sítě, na kterých zakládal falešné účty, jejichž pomocí svolával různé aktivisty a protestující – a ty následně zatýkal.
Takto navíc získal
