Nepotřebujeme jídlo, ale oslíky, abychom se dostali ke zraněným v horách. Jinak zemřou, zní z Maroka po zemětřesení
Dny po ničivém zemětřesení se Maročané začali bránit kritice, že odmítají pomoc z Evropy. Potravinová pomoc je pro ně spíš komplikací. Jídla mají plné hangáry a nejde jen o trvanlivé potraviny. Některé darované zásoby se proto už začínají kazit. V rozhovoru s Deníkem N situaci ve zdevastovaném Maroku popsal český průvodce po této zemi Karel Růžek. K rozhovoru se (kvůli špatnému signálu až v závěru) připojil i Abdelkader Hsaini, marocký podnikatel žijící v Praze, od zemětřesení ale pobývající s českou manželkou a dvěma dětmi v marockém Rabatu. Přinášíme tedy obě svědectví – to zprostředkované i přímé. Dnes ráno se ve stejné oblasti jako v sobotu znovu objevily otřesy země o síle 4,9.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Co se v rozhovoru mimo jiné dozvíte:
- Jakou humanitární pomoc ve skutečnosti Maroko potřebuje,
- k čemu jsou v horách vrtulníky,
- jak Maročan zvládá to, když přijde o všechno do posledního hrníčku,
- kolik zraněných pacientů uveze jeden oslík,
- jestli se přeživší vrátí do hor, nebo už tam pro ně nebude bezpečno.
Do Maroka jezdíte často, kolikrát už jste tam byl?
(V první části rozhovoru odpovídá Karel Růžek, pozn. red.) Pětasedmdesátkrát.
Létáte tam jako průvodce a amatérský přírodovědec, v zemi máte mnoho přátel. Někteří vám teď každý den zprostředkovávají, co se tam děje…
Hodně kamarádů mám přímo v zasažené vesnici Asni. Se spoustou z nich teď komunikuji, s některými ale nemám do této chvíle spojení, netuším, zda vůbec žijí. Ti, s nimiž mluvím, mi popisují, že to bylo a pořád je něco strašného. Že všichni
