Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jak kauza Fremr ovlivňuje výběr ústavních soudců: žádný člen KSČ, nevídaný zájem o justici i důkladnější debata

Petr Pavel v Senátu. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Petr Pavel v Senátu. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Kauza soudce Roberta Fremra vnesla v posledních měsících do veřejného prostoru téma normalizačního období. Deník N rozebírá, jak vypadala porevoluční transformace soudního systému, v čem justice chybovala při snaze vyrovnat se s komunistickou minulostí a jak nedávné události ovlivňují výběr nových ústavních soudců – včetně dění kolem současného kandidáta Pavla Simona.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Odstoupením soudce Roberta Fremra z kandidatury na Ústavní soud skončila jeho kauza jen zdánlivě. Dění kolem něj totiž rozpoutalo celospolečenskou debatu s několika dílčími tématy: jak fungovala československá, dosud nepříliš probádaná normalizační justice? Udělalo české soudnictví pro vyrovnání se s minulostí dost?

Na tuto a další otázky hledali v posledních týdnech odpověď mimo jiné historici z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Ti měli původně vypracovat zprávu o Fremrově minulosti, ten ale v polovině srpna od kandidatury na Ústavní soud odstoupil.

ÚSTR však po dohodě s Pražským hradem ve své práci pokračoval, přičemž termín odevzdání materiálu se posunul na konec září a rozšířilo se také jeho zadání – historici se rozhodli bádat o normalizační justici a jejím fungování jako celku. Přestože na začátku října zpráva přistála na stole prezidentské kanceláře, Hrad v tuto chvíli hotový dokument zveřejnit nechce, ani s ním jakkoli nakládat.

Absence debaty

Téma normalizačního soudnictví a vyrovnání se s jeho fungováním po sametové revoluci nicméně zůstává platné.

Přísloveční kostlivci ve skříni soudce Fremra –⁠ kauza Olšanské hřbitovy či téměř dvě stovky rozsudků za emigraci –⁠ se začali přetřásat až při jeho nominaci na Ústavní soud. Do té doby byla jeho kariéra nezpochybněna –⁠ vyvrcholila funkcí prvního místopředsedy Mezinárodního trestního soudu, předtím působil jako soudce Nejvyššího soudu či Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. Odborná veřejnost uznávala jeho porevoluční zásluhy v oblasti právního státu.

Ostatně pohled čísel v této souvislosti nabízí analýza Českého rozhlasu z roku 2018, podle které byl každý sedmý současný soudce před sametovou revolucí členem Komunistické strany Československa.

Historik ÚSTR Hlaváček připouští, že k rozsáhlejší očistě komunistického soudnictví zkraje devadesátých let nedošlo. A do jisté míry podle něj ani dojít nemohlo – jiní než normalizační soudci zkrátka v Československu neexistovali.

„Náš demokratický stát jsme budovali na právní kontinuitě. To znamená, že jsme se neodsekli od

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Analýza

Justice

Petr Pavel

Senát

Ústavní soud

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější