Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Před 250 lety se narodil Josef Jungmann. Jak působí jeho národní program, vymezující Čechy češtinou, z perspektivy začátku 21. století?

Zdroj: ČTK
Zdroj: ČTK

Sto let po svém narození v roce 1773 se Josef Jungmann dočkal pomníku v centru Prahy, záhy však také kritiky z okruhu T. G. Masaryka jako úzce založený, provinční typ, který české národní hnutí spíše zatížil. Spor ještě dlouhá léta pokračoval. Jak se tento překladatel, filolog a schopný organizátor národního života jeví z perspektivy 21. století? O tom budou debatovat čeští a zahraniční odborníci na dobu národních hnutí na konferenci 19.–21. září 2023. Pořádají ji vědecké ústavy Akademie věd České republiky, Filozofická fakulta UK, Národní muzeum a Matice česká a je veřejně přístupná.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Konferenci „Josef Jungmann: od jazyka k identitě“ zahájí 19. září na zámku v Lužanech u Plzně historik Miroslav Hroch ohlédnutím za svým vztahem k Jungmannovi: od někdejšího rezervovaného postoje po zájem o typicky českého vzdělance a jeho zprvu nesamozřejmý, v důsledku však nečekaně úspěšný jazykový program: „Byl to typ, kde jazykový program měl své silné sociální zakotvení. Proto je nesmyslné kritizovat jej na základě současných hodnotových kritérií.“ Souvislostem českého národního hnutí a jeho mytizace, pro niž představoval Jungmann jako průkopník moderní, rozrůzněné češtiny vskutku zásadní téma, se budou věnovat také následující příspěvky Daniely Tinkové, Miloše Řezníka, Milana Hlavačky a dalších historiků, lingvistů a literárních vědců.

Zdroj: Wikimedia Commons

20. a 21. září budou Jungmannův typ a jeho středoevropské souvislosti diskutovány na půdě Národního muzea v Praze. Vystoupí tu jako osobnost, jeden ze tří talentovaných hudlických sourozenců, kteří zapůsobili v modernizujících se českých zemích po napoleonských válkách, i vlivný vzdělavatel a publicista v tehdejších komunikačních sítích. V příspěvcích Ondřeje Koupila, Marka Nekuly, Aleny A. Fidlerové a dalších bude zároveň portrétován i jako představitel nové etapy české vědy, národní filologie, kterou prosazoval ve svých mluvnických a slovníkových pracích, Historii literatury české a dalších dílech. Jednak tu inkluzivně ukotvoval novodobý český jazykový a literární kánon, jednak i zakládal jeho poměrnou exkluzivitu a vytvářel východiska dalšího rostoucího purismu.

Jungmann bude konečně diskutován také jako jeden z prvních moderních česky píšících autorů. Jak ukážou Tomáš Matějec či Václav Čermák, právě v jeho původní tvorbě a překladech, které jsou těsně spjaty s jeho národně filologickým dílem, se prosazovala náročná literární čeština, objevovaly nové formy jako první sonety, a básnictví tak zaujímalo čelní symbolické místo v životě společnosti a nabízelo zásadní důvod pro rozvoj jazyka ve vědě a dalších oblastech.

Zdroj: Wikimedia Commons

Čeští hosté, hosté ze zahraničí

Na konferenci vystoupí tři desítky hostů, vedle českých historiků, lingvistů a literárních vědců také účastníci z Německa, Rakouska či Japonska. Přesahuje Jungmann svým dílem české hranice? Podle Stefana Michaela Newerkly z univerzity ve Vídni je pozoruhodný proto, že jeho slovník podstatně přispěl k vývoji češtiny v náročné konfrontaci s němčinou, a zároveň vznikl v širších souřadnicích tehdejší monarchie: „Fascinuje mě, jak Jungmann přistoupil ke shromažďování slovní zásoby. Cenil si jak té knižní a literární, tak slov lidových a méně známých. Do slovníku zahrnul také hesla z periferie českého jazykového prostoru, například výrazy, které mu poskytl první profesor češtiny na vídeňské univerzitě Josef Valentin Zlobický. Tímto inkluzivním přístupem se mu podařilo obohatit slovní zásobu češtiny a významně tím přispěl k ustálení její novodobé podoby.“

Jungmannovo dílo je ovšem pozoruhodné i typologicky, protože podobnými procesy jako Češi na přelomu 18. a 19. století procházely i jiné národy, včetně těch Čechům geograficky vzdálených. Jak uvádí Kenichi Abe z Univerzity v Tokiu, „stejně jako Jungmann vytvořili i japonští spisovatelé v 19. století při překladu a sestavování slovníků mnoho nových výrazů. Podobný fenomén je tedy světový, ale Jungmann měl na rozdíl od mnoha ostatních talent na jazyky, překládal z více jazyků.“ Odkazuje přitom k jeho počeštění Chateaubriandovy Ataly, Miltonova Ztraceného ráje, Slova o pluku Igorově či Goethových Heřmana a Doroty: „Osobně si myslím, že bychom měli přikládat větší význam jeho aktivitě překladatele.“ Podle Abeho jde zároveň o autora aktuálního: „Jungmannova mnohostranná činnost vycházela z jeho vědomí multifunkčnosti jazyka. I dnes, navzdory rostoucí specializaci v akademické sféře, je stále důležité starat se o jazyk mnohostranně, jako to dělal on.“

Zdroj: Wikimedia Commons

Jubilejní konference následuje předchozí zhodnocení Jungmannova díla před padesáti lety. „Proti dřívějšku se snažíme představit Jungmanna více jako pozoruhodný středoevropský typ z období, kdy se utvářely naše novodobé kultury, a méně retrospektivně jen jako článek té současné, národní. Uvažujeme o něm v kontextu jiných programů českého národa, jako například Bolzanova. Snažíme se obrátit pozornost třeba na to, proč se čeština vyvinula jako společenský jazyk jinak než irština nebo skotština, a jakou roli při tom měl právě Jungmann,“ shrnuje akci jeden z organizátorů Dalibor Dobiáš z Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Konference se koná pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila, rektorky UK Mileny Králíčkové a předsedkyně AV ČR Evy Zažímalové.

Více informací najdete na webu konference.

Jednání 20.–21. září v pražském Národním muzeu je veřejně přístupné.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Historie

Literatura

Česko, Mediální spolupráce, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější