Platy ve státní sféře musí reflektovat trh práce. Jinak nebudeme konkurenceschopní, říká superúředník Fryč

Na co se v rozhovoru mimo jiné ptáme:

• Jaká je v Česku image státních úředníků a jak ji chce měnit?
• Proč potřebuje státní služba odpolitizovat?
• Kdo a jak má motivovat státní zaměstnance k tomu, aby ze služby neodcházeli?
• Kdy vznikne nový etický kodex, o kterém se diskutuje od roku 2020?
• Podle jakého klíče bude stát škrtat agendy a činnosti na jednotlivých rezortech?

Premiér Petr Fiala (ODS) v projevu na začátku září mimo jiné upozorňoval na neschopnost českých úřadů pracovat s daty a řekl: „Chci, abyste v roce 2030 v životě nemuseli potkat více než jednoho úředníka. Toho, který vám v den patnáctých narozenin vytvoří elektronickou identitu, s jejíž pomocí pak zvládnete všechno sami.“ Jak jeho výrok chápete?

Hodně to souvisí s tím, o co se všechna ministerstva nejenom snaží, ale dělají v tom naprosto konkrétní kroky. Jde o celkové pojetí digitalizace a proměny fungování úřadů a státní správy jako takové. Všechny rezorty do toho investují docela významné prostředky a je to jedno z hlavních politických témat k rozvoji a dalšímu fungování státní správy.

Jestli to bude jenom jeden úředník, kterého v roce 2030 občan potká, říct neumím. Je to každopádně trend, kterému se celá státní správa věnuje.

Vypovídá to podle vás něco o tom, jak politická reprezentace vnímá úředníky a jejich roli ve fungování státu?

Je to spíš vyjádření, jakým směrem by se měla vyvíjet státní správa jako celek. Samozřejmě vždy bude záležet na kvalitním státním zaměstnanci, odborníkovi. Ten by měl mít ale zároveň k dispozici prostředí – digitální nebo jiné –, které mu jeho fungování co nejvíce zefektivní.

Ptáme se i kvůli předvolebním slibům: například koalice Spolu deklarovala, že chce seškrtat až třináct procent úředníků. Jak jde dohromady takový záměr s budováním státní služby, když se k ní politická reprezentace a priori staví jako k problému?

Krokům vlády v zásadě rozumím. Součástí je také snaha o komplexnější revizi agend nebo spíš kompletní revizi činností, které jsou v rámci jednotlivých agend vykonávány. Pokud se ukáže, že některé agendy stát nepotřebuje, budou škrtány.

Je ale důležité, když v rámci agend posoudíme reálně vykonávané činnosti. Tímto směrem se ubíráme, jakkoliv to trvá. I redukce úředníků, které jsme na ministerstvu vnitra dělali v loňském roce, se s tím hodně pojily. Zamýšleli jsme se nad činnostmi, které máme jako ministerstvo vykonávat do budoucna a které stát potřebuje. Jde o správnou a logickou cestu související i se zefektivňováním státní správy a potřebami, jaké stát má a jaké má úřednictvo zajišťovat.

K revizi agend se ještě dostaneme. Nejprve nás ale zajímá, jak po prvním roce ve funkci superúředníka vnímáte, co znamená být státním úředníkem v dnešním Česku.

V dávné minulosti to zcela jednoznačně znamenalo významnou prestiž. Postupem času, zejména v druhé polovině dvacátého století a bohužel to pokračuje, prestiž už tak silná není. Je to také jeden z důvodů, proč se nám ve větším měřítku nedaří do státní služby lákat kvalitnější nebo mladší zaměstnance. Abychom jako stát obstáli a fungovali lépe, je to přitom klíčové. Bez kvalitního úřednictva se stát ani v jednadvacátém stoletím prostě neobejde. To je fakt a nemá smysl o něm polemizovat.

Pokud je prestiž spojená s prací pro stát mezi mladými lidmi zpochybňována, vytváří to poměrně významnou bariéru pro budoucnost. Z hlediska věku totiž logicky budeme muset státní zaměstnance obměnit a právě tohle může být překážka zlepšení fungování státní správy.

Přečtěte si také

Proč český stát přešlapuje na místě a co se s tím dá dělat

Jak byste s veřejným obrazem státního úředníka v Česku chtěl pracovat vy sám?

Snažíme se postupnými kroky – ať už jako sekce pro státní službu, nebo další ministerstva – lépe vysvětlovat společnosti i potenciálním uchazečům, co vlastně státní služba a správa je a co konkrétně obnáší. V tomto máme velké rezervy. Neumíme vykomunikovat, že pracovat pro stát je dobrou příležitostí uplatnit, co se člověk naučil ve škole, třeba v oblasti ekonomie nebo analytiky. Snažíme se zdůrazňovat, že státní služba není tak rigidní a nabízí skutečně obrovskou škálu uplatnění a možností.

Vybudovat obraz státní služby jako dobrého a perspektivního zaměstnavatele, který nabízí uplatnění vědomostí a dovedností je první krok, aby se ve společnosti začalo něco měnit. Možná to povede k posílení prestiže zaměstnavatele podobně jako třeba v případě firem, které se v žebříčcích oblíbenosti léta drží na vrcholu.

Když zmiňujete nutnost vysvětlování veřejnosti, vnímáte jako svou roli toto dělat i ve vztahu k politikům? V posledních letech vidíme, jak snadno se vina svaluje právě na úředníky – příkladem může být pandemie covidu-19.

Mou rolí je vysvětlovat, že politický a úřednický svět se navzájem potřebují. Je logické, že když nastoupí nový ministr, má odborný aparát, který v tu chvíli začne plnit i politické zadání, se kterým z logiky věci přichází nová vláda. Nové programové prohlášení vždy definuje směr a fungování státu na další čtyři roky.

Politik má samozřejmě právo své cíle a záměry prosazovat. Od toho také má úřednický aparát, který by mu politické cíle a vize měl pomoct naplnit a udělat potřebné kroky. Musíme neustále vysvětlovat, že se tyto dva světy skutečně potřebují. Jejich vzájemná symbióza je