Slepé skvrny současného českého filmu. Vidí za hranice mainstreamu, nebo jen utvrzuje diváky ve stereotypech?
V současné české kinematografii se zpravidla sází na jistotu. Nekonvenční zobrazování genderu či sexuality tak stále představuje spíše raritu. Točí se u nás vůbec filmy, které by dohlédly za hranice běžného mainstreamu a vnesly světlo na jeho slepé skvrny? I o tom se bude diskutovat na víkendovém filmovém festivalu Zlatý Voči.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Vysokoškolští profesoři vzdychají nad starými dobrými časy, divoký ostrov s trochou testosteronu slouží jako cesta k záchraně rozpadajícího se manželství. A alternativu nabízí jen křečovité karikatury typických českých chatařů.
Tyto a mnoho dalších výjevů reprezentují současný český filmově-seriálový mainstream, který se vzhledem ke svému dosahu nedílně podílí na utváření veřejného mínění. Dokládá přitom pouze značnou absenci progresivity, českou sebezahleděnost a tendenci stereotypizovat.
České kinematografii je vlastní konzervativnost. Místní tvůrci každoročně stojí za vznikem nespočtu generických filmů a seriálů, které už mnoho let nabízejí pouze jeden dominantní způsob zobrazení reality. Nevybočující, a tudíž divácky přívětivé projekty je totiž o poznání snazší zafinancovat.
Zatímco se publikum zas a znovu utvrzuje ve svých stereotypech a pravdách, přibývá v českém filmu čím dál více slepých skvrn. Běžný divák v podstatě nevidí jiný pár než
