Kebab, xenofobie a Chopin. Dospívající Poláci bojují ve filmu Chléb a sůl s muslimy i sami se sebou
Film Chléb a sůl je sondou do pouličního života mladých lidí v Polsku. Na filmovém festivalu v Benátkách si loni vysloužil zvláštní cenu poroty v sekci Horizonty a v polských filmových cenách získal tři nominace za nejlepší film, nejlepší režii a nejlepší scénář a také cenu za objev roku.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Snímek je popisován jako pronikavá generační výpověď i drama o tom, jaké to je vrátit se domů a být sám sobě cizincem.
Explikace by mohla evokovat příběh o novodobé ztracené generaci, ale není tomu tak. Film je zaměřen jen na jednu určitou skupinu lidí, která sama o sobě není příliš rozmanitá, a dojem o zmíněné generaci by tak nutně byl zkreslený.
Talentovaný klavírista Tymoteusz přijíždí na prázdniny domů do Polska, než se odstěhuje do Německa, kde ho čeká stipendium. Není tak cizincem ani tak sám sobě, jako spíše společnosti, ve které se ocitá.
A i když po návratu do rodného městečka potkává staré známé a bratra, nedá se říct, že by do party úplně zapadal. Nezapojuje se do jejích aktivit ani se nevyjadřuje ke xenofobním řečem přátel.
Klavír a kebab
Téměř všichni mladí lidé, kteří jsou ve filmu představeni (primárně parta, ve které je Tymoteusz a jeho bratr Jacek, ztvárnění stejnojmennnými skutečnými bratry Biesovými), působí jako banda ignorantských hlupáků se zcela neuměřeným a nevhodným chováním.
Tymo mezi nimi působí jaksi ztraceně, tím spíše, když se zdánlivě líná atmosféra horkého léta vyhrotí ve střetu jeho partičky s
