Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Oheň jako ohrožený druh

Zápisky „požárního hláskaře“ v době postupující ekologické krize popisují svérázný styl existence mezi divočinou a civilizací, jemuž se v minulosti oddali i někteří významní literáti. Philip Connors rovněž přibližuje dilemata člověka, který má požárům bránit, ale stále více poznává, že v přírodě jsou přirozené a potřebné. Takže chtít je dělit na dobré a špatné je vlastně pošetilé.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

V minulosti existovala a nadále existuje dlouhá řada pozoruhodných povolání: kostelní budič, krmič vší, pojídač hříchů či tulič koček. K dalším relativně nekonvenčním patří rovněž zaměstnání „požárního hláskaře“. Jeho obdobu najdeme i u nás: jako „požární strážný“, tzv. pověžný, pracoval například otec slavného skladatele, jinak obuvník Ferdinand Martinů. Vznik požárů měl hlídat a upozorňovat na ně ze svého stanoviště na věži uprostřed města Polička. Američtí „hláskaři“ ovšem mají svoje pozorovatelny umístěné v odlehlých oblastech, obvykle na vrcholcích hor. Patřili mezi ně i dva významní literáti a představitelé beat generation Jack Kerouac a Gary Snyder.

Dnes se k nim řadí také esejista a novinář Philip Connors, který z jedné hory v národním parku Gila v Novém Mexiku od roku 2002 pravidelně od dubna do srpna strážil horskou a pouštní krajinu pod sebou. Vydal o tom poutavou knihu Sezona požárů: Zápisky z požární hlásky v divočině. Vypráví v ní, jak se na dané místo vůbec dostal, jak se vyrovnává s odloučením od lidí či jak jeho nepřítomnost snáší jeho manželka. A také uvažuje nad tím, jaká je přirozená funkce ohně v přírodě.

Povoláni ke svobodě a samotě

Život na hlásce je podle autora alespoň v jeho případě směsí monotónnosti, geometrie a poezie, k nimž přidává zdravou dávku „lehkomyslnosti a nečinnosti“. Je to život, který vyzývá k hospodárnosti, soběstačnosti a důvěrné obeznámenosti s počasím a divokými zvířaty. „Jsme placeni, abychom se stali mistry v umění samoty a byli tak svobodní, jak jen pracující lidé mohou být,“ píše Connors.

Mnozí adepti jsou přitom hláskaři třeba jen na jednu noc, protože záhy zjistí, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější