Je tu nějaká dobrá máma? Snowflakes, (ne)křehké vločky z dětských domovů, se rvou se životem
Jatka78 zahájila sezonu multižánrovým hudebně-pohybovým projektem Snowflakes. Emocionální bouře v podání třicítky dětí a dvou hereček strhává nečekanou mírou autenticity a živelné energie. Režisér Viktor Tauš představení pojal coby živý trailer k chystané premiéře filmu Amerikánka, který vypráví o dětech z dětských domovů a diagnostických ústavů.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Mít dům v Plzni. Zlatého retrívra. Být tanečnicí. Být navždy obklopená lidmi, na které se můžu spolehnout. Cyklící se přání několika dětí z dětských domovů se linou z reproduktorů, zatímco diváci usedají na místa ve velkém sále Jatek78.
Do očí se vpálí zářivě bílá scéna jednoduchých rysů – zadní plán znázorňuje obrysy kaple. Před ní stojí na bílé podlaze pár postav v extrémních kostýmech z taktéž bílého, neforemného materiálu. Připomínají kápě různých církevních hodnostářů, doplněné o obří řasené rukávy a velké čepce.
Ve skoro až mystickém prostoru, v němž nehybně setrvává na scéně několik postav, zazní po dětských přáních pár poetických vět.
V hledišti se začínají rojit děti a dospívající, kteří zlobí přítomné diváctvo: zatímco mě očichává a tahá za vlasy asi šestiletá cácorka, jiné divačce dospívající dívka stahuje
