Emancipované ženy se mají k světu, muži stojí opodál. Nové romány předávají bolavou zkušenost ženství
Nejen v letním filmovém hitu Barbie figurují muži jako pouhé doplňky pozoruhodných emancipovaných žen. Podobně je tomu i u dvou nedávno vydaných zahraničních románů z nakladatelství Prostor – Čtyři ženy a jeden pohřeb a Dámský klub půlnočního plavání.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Jak už názvy napovídají, v obou nových románech tentokrát protagonistky upozaďují mužské postavy do vedlejších rolí a prostřednictvím svých osudů předávají vděčnou i bolavou zkušenost ženství.
Autorka románu Čtyři ženy a jeden pohřeb Narine Abgarjan o sobě říká, že je z Arménie, myslí arménsky a píše o Arménii. Přestože žila téměř třicet let v Moskvě, ze které po napadení Ukrajiny Ruskem odešla do Německa, klíčí celá její tvorba z rodného Berdu – osmitisícového města pod arménskými horami.
Možná právě díky přirozené autenticitě vzdálené kultury a mentality byly knihy Narine Abgarjan přeloženy do celkem 27 jazyků a staly se bestsellery napříč Evropou.
V Česku se autorčin předchozí román Tři jablka spadlá z nebe objevil roku 2020 a upoutal na sebe pozornost především magickým realismem s téměř pohádkovým vyzněním. Oproti tomu je letošní novinka Čtyři ženy a jeden pohřeb o veškerou magii ochuzena a zbývá v ní pouze drsná realita Berdu minulého století.
Čtyři bývalé milenky
„Věř mi, holčičko, nevěra zdaleka není to nejhorší, co
