S tímto letadlem se můžu pustit do větší přesily, říká český pilot, který v simulacích na F-35 bránil Evropu před Rusy
Na jmenovce má přezdívku Viper, jinak se jmenuje Aleš Svoboda. Český stíhací pilot není jen záložní astronaut Evropské vesmírné agentury, ale také letec určený k přeškolení na F-35, pokud Česko tyto letouny pořídí. Americký stroj si už vyzkoušel v simulacích zaměřených na boj s Ruskem po jeho případném vpádu na Západ.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
V rozhovoru se mimo jiné ptáme:
- V čem vidí výhody letounu 5. generace oproti starším letadlům;
- co znamená tvrzení o mimořádném situačním povědomí;
- jak vypadají cvičení, kde F-35 simulují i role nepřátelských letounů;
- co dělá pilot před a po odpálení řízené střely, aby měl co nejvyšší šanci zasáhnout cíl a neodkrýt se radarům;
- jestli F-35 nepotřebuje příliš mnoho servisního času mezi lety.
Máte za sebou simulované scénáře s letouny F-35, kterými jste prošel v USA. Když se zeptám jednoduše, obecně – jaké rozdíly vidíte oproti letadlům starších generací?
Cvičili jsme scénáře, které by připadaly v úvahu u nás, v našem operačním prostoru, kdyby došlo k napadení ze strany Ruské federace. Rozdíly jsou především v operačních schopnostech.
Když říkáte náš operační prostor – tím myslíte české území, nebo vzdušný prostor zemí NATO?
Obojí. Pokud by došlo k aktivaci článku 5, přispívali bychom do kolektivní obrany našimi letadly. Z podstaty věci bychom nečekali ve druhé řadě, jak to v tom Polsku dopadne – že bychom něco začali dělat, až když to skončí špatně.
NATO má zpracované plány, kdo by kam šel co dělat v případě napadení. My bychom zapojením přeneseně bránili i naši Českou republiku. Ale bránili bychom ji třeba v Polsku nebo Pobaltí.
A ty scénáře?
Odpovídají druhu ohrožení: ze vzduchu to jsou především stíhací letouny Ruské federace, stíhací bombardéry, strategické bombardéry, střely s plochou dráhou letu. Ze země balistické rakety a systémy protivzdušné obrany, ať už operačně taktické jako SA-11, SA-15, SA-17, nebo strategické jako S-300 a S-400.
Krátký úvod do technických termínů: zmíněné zkratky označují pestré spektrum prostředků ruské protivzdušné obrany se řízenými střelami. Od systémů k obraně menšího prostoru (s dosahem střel typicky v řádu desítek kilometrů) až po „strategické“ prvky, jejichž řízené střely mohou zasáhnout cíle i na stovky kilometrů.
Proudové bojové letouny se dělí do generací podle úrovně vyspělosti. Nyní nejmodernější užívaná 5. generace se vyznačuje mj. obtížnou zjistitelností (technologie stealth) a fúzí velkého množství dat. Jejím zástupcem je např. letoun F-35. Současné české Gripeny (verze C a D) odpovídají 4. generaci. Moderní Gripeny verzí E a F, případně stroje jako Rafale či Eurofighter 2000, bývají řazeny ke generaci 4,5.
Když tyto nepřátelské prostředky poskládáte, jak bychom očekávali, že reálně poskládané budou, simuluje to operační prostředí. V tom jsme týden cvičili mise, které bychom plnili v případě konfliktu.
Rozdíly, na které jste se ptal, jsou především v operačních schopnostech. Je jasně vidět, že v tomto prostředí by letouny starších generací měly obrovský problém fungovat. Ne že by byly nepoužitelné, ale buď by tam musely
