Smysl života v konzumní společnosti
O hledání smyslu často nemluvíme. Leckdo to označí buď za neplodné filozofování odvádějící člověka od pilné práce, nebo dokonce za kacířskou otázku, protože smysl máme již přece daný, ať již nám ho podle některých předepsala Bible, nebo podle jiných třeba biologie a zákonitosti přírodního výběru. Ale co když vůbec ničím předepsán není?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Na jaře se na knihkupeckých pultech objevilo další volné pokračování rozhovorů právního sociologa Jiřího Přibáně, které s ním vede novinář Karel Hvížďala. Hledání smyslu je již třetím dílem jejich společného dialogického hledání. Prvním bylo Hledání dějin a následovalo je Hledání odpovědnosti. Tyto knihy zachycují desetiletí rozhovorů, třebaže historie jejich vzájemného rozmlouvání je daleko delší. Skutečně prvním svazkem společného „hledání“ totiž byla již kniha Tyranizovaná spravedlnost, pro kterou sbírali diskuzní materiál od roku 2004.
Zmíněná tetralogie tvoří volně navazující celek. První svazek z roku 2013 se zabýval především promýšlením otázek práva a spravedlnosti. Druhý vznikl u příležitosti stého výročí založení Československa. Soustředil se na promýšlení uzlových okamžiků českých dějin a zasazoval je do širších strukturálních i intelektuálních kontextů starého kontinentu. Třetí svazek vzal za svou prioritu etické otázky a hledání etického života, „který se dokáže vyhnout úskalí morálního absolutismu i relativismu“. Tím si diskutující pootevřeli dvířka k postoupení ještě o stupínek výše – promýšlení smyslu lidského života. Tomu se věnuje zatím poslední svazek jejich dialogů, pojmenovaný příznačně Hledání smyslu.
Bez smyslu to nejde
I když o tom zpravidla vůbec nepřemýšlíme a neuvědomujeme si to, smysl je zcela základní kategorií našich životů.
Za prvé, v interakci s dalšími lidmi se snažíme rozpoznat smysl jejich jednání a podle toho adekvátně reagovat. Smysl je základem každého jednání, ať již tímto smyslem je dosažení nějakého cíle (jednání účelové), nebo přesvědčení, že je to tak správné (jednání hodnotové), případně že takhle se to odjakživa dělalo (jednání tradiční), nebo prostě je jen výsledkem záchvatu našich emocí (jednání afektivní). Hledání smyslu je tak asi naší vůbec nejčastější činností, které se věnujeme stále. Bez každodenního odhalování takových dílčích smyslů skrytých v jednání druhých by člověk jako společenská bytost nemohl vůbec existovat a fungovat.
Za druhé, patrně nikdo není schopen existence, aniž by jí vetknul nějaký smysl. Neznám nikoho, kdo by nepřitakal tvrzení, že
