Případ jednoho akademika jako zpráva o stavu ruské inteligence: Putin se na ni už nemůže spolehnout
Je to příběh mimořádný. Valerij Garbuzov nebyl ani disident, ani člověk veřejně sympatizující se západní liberální společností, ani protiválečný aktivista. Byl to vědec, loajální státní zaměstnanec, ředitel slovutného ruského Institutu USA a Kanady. Teď je z něj rebel. Proč je pro Kreml nebezpečnější než Navalnyj?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Valerij Nikolajevič Garbuzov napsal článek. Napsal jich v životě stovky, nebo spíš tisíce. Ve funkci ředitele Institutu USA a Kanady Ruské akademie věd měl na tvorbu a vědu méně času; musel řídit, rozhodovat, podepisovat a provádět kádrovou politiku, ale psal stále rád.
Zda se dlouho rozmýšlel, nebo to byl momentální popud, protržení hranice trpělivosti a loajality, jež se do té doby zdála být bezmeznou, se neví. Každopádně člen korespondent Ruské akademie věd Garbuzov 29. srpna zveřejnil v Nězavisimoj gazetě, listu, který je symbolem svobodné ruské novinařiny vzkvétající v 90. letech minulého století, i jejího smutného konce po příchodu Vladimira Putina k moci, zásadní stať.
Jmenuje se „O ztracených iluzích odcházející epochy“. A je to intelektuální vzpoura proti totální státní propagandě a špinění Západu, tedy oblasti, kterou měl Garbuzov na starosti, kterou se celý život zabýval a kterou měl pitvat tak, aby výsledkem zkoumání byl pravdivý obraz současné západní společnosti.
Citace z článku O ztracených iluzích odcházející epochy
-
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
