Slovenská touha po nesvobodě
Komentář Martin M. Šimečky: Britský historik Martyn Rady popisuje dějiny střední Evropy také jako dějiny otroctví, nevolnictví a autoritářského státu. Státu, jehož jsou mnozí na Slovensku stále podvědomými dědici.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Mnohé národy se dnes z úzkosti před budoucností upínají ke své slavné minulosti, čehož dokonale využívají populisté. Slovenské dějiny jsou však převážně dějinami různých forem poddanství, proto Robert Fico a fašisté nemluví o slávě, ale naznačují voličům, že ze všech forem otroctví byly nejlepší fašismus a komunismus, a proto bychom se k nim měli upínat.
Potvrzují tak mou obavu, že naše dějiny jsou překážkou svobodné budoucnosti a že jediný způsob, jak se z této pasti vymanit, je naše dějiny pořádně znát. I proto jsem sáhl po objemné knize The Middle Kingdoms: A New History of Central Europe (Království středu – Nové dějiny střední Evropy) britského historika Martyna Radyho. Právem má velmi dobré recenze ve světových médiích, ale o Slovensku se v ní téměř vůbec nedočtete. Na našem území se totiž jen málokdy odehrálo něco, co by autorovi stálo za zmínku.
Je ale pravda, že příchod Maďarů do střední Evropy – a tedy i na dnešní Slovensko – koncem 9. století „vše změnil“, jak píše autor. Ještě v roce 860 narazil svatý Cyril na Maďary nedaleko Krymu (vzápětí s Metodějem dorazil k nám), kde na něj „vyli jako vlci“, ale lekli se jeho svatosti a nechali ho na pokoji. O několik desetiletí později už Maďaři ovládli část střední Evropy a dali se pokřtít.
Ale ještě více než vliv Maďarů změnil v 9. století střední Evropu obchod s otroky. Slované byli výnosným zbožím. Naše dějiny tedy otroctvím začínají. Z našeho území se otroci vyváželi zejména do Asie a jejich cena se ze zdejších 35 gramů zlata vyšplhala v Bagdádu až na 150 gramů za jednoho.
Otroctví bylo osudem Slovanů po staletí; ještě v letech 1500 až 1700 odvedli Tataři do otroctví zhruba dva miliony Poláků, Litevců a Rusů (o Slovácích autor opět nepíše).
Poslušnost
Až do 13. století byla střední Evropa považována lidmi ze Západu za území, kam se prakticky nedalo vstoupit. Do střední Evropy se valili nájezdníci vždy z východních stepí, protože ze západu byl přístup velmi obtížný. Neexistovaly zde cesty a Němci, kteří se prodírali hustými lesy, se stávali lehkou kořistí loupeživých Čechů.
Toto území mělo špatnou pověst a biskup Otto z Freisingu, který prošel Maďarskem (tedy zřejmě i částí Slovenska, to však autor nezmiňuje), popisuje zdejší obyvatele s odporem jako barbary „s hluboce posazenýma očima“ a řečí, která byla „karikaturou lidského jazyka“.
Není jasné, zda mezi tyto barbary patřili
