Obři, střízlíci, hubeňouři, tlouštíci. Ragby je pro každé tělo. Podmínkou je odvaha, říká šéf České ragbyové unie
Až do sedmnácti let coby astmatický kluk nesportoval. Pak se Roman Šuster dostal k ragby a s ním to dotáhl do francouzské ligy a na kapitánský post české reprezentace. V jiných sportech by s tak pozdním začátkem asi neměl šanci. Současný sportovní šéf České ragbyové unie a mládežnického ragby a trenér má za sebou patnáct let vrcholové kariéry. „Ragby mi dalo můj život,“ říká v rozhovoru a láká ke sledování šampionátu, který právě probíhá ve Francii.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
-
Patří ragby opravdu k nerizikovějším sportům?
-
Může ho hrát každý?
-
Proč se mistrovství světa hraje dva měsíce?
-
Jak je na tom české ragby?
-
K čemu je novozélanďanům haka?
-
Kdy ragby zdraví ničí a kdy posiluje?
- Jak české ragby zachraňují holky?
Jedete se podívat na mistrovství světa?
Jasně. S celou rodinkou, chci jim ukázat velký ragby. Máme lístky na zápas o třetí místo, takže to máme s překvapením, ale je jasné, že do semifinále se špatný tým nedostane.
Obě děti hrají ragby tady na Pragovce (sedíme v klubovně vysočanského klubu Rugby Praga, pozn. red.), ale neznají žádné hvězdy. Fotbal, ten český i světový, je má. Znají je i ti, kteří fotbalu nefandí. Proto bych chtěl, aby děti viděly top zápas a top hráče.
V tom cítím i svůj úkol jako šéfa mládežnického ragby. Děcka potřebují idoly, mít se s kým ztotožnit, tak i tady v Česku musíme dělat velký akce.
Před čtyřmi lety jsem poprvé šampionát zaznamenala a nevěřícně jsem zírala, že se hraje dva měsíce. Mezi zápasy jednotlivých týmů totiž musí být týden volno, tak dlouho trvá, než můžou zase nastoupit. Vy máte zkušenosti z vrcholové francouzské ligy a z reprezentačních utkání. Jak vypadají hráči ragby po zásadním zápase?
Jsou rozbití. Zejména hráči na postech, kde jsou hlavní střety a kolize, kde jich je hodně, kam se chodí do přímých konfrontací.
Mají po zápase obrovský úrovně toxinů v těle. Čistě fyziologicky je ta únava obrovská. Ten sport je extrémně komplexní, hráči jdou do maximálního zatížení v dlouhých časech, takže se i v průběhu hry extrémně zakyselují, i když tam toho spousta probíhá v aerobní zóně.
Při takové zátěži není možné hrát víc zápasů než jeden týdně. Jen v mladších kategoriích U18 a U20 na mistrovství Evropy hrají tři zápasy v deseti dnech, ale je to masakr.
Kompletně rozpuštěný do hry
„Zdravý fotbalista devadesát minut předstírá zranění, zraněný ragbista osmdesát minut předstírá, že mu vůbec nic není.“ Vím, že to trochu k fotbalu posměšné rčení nemáte rád, ale ragby je v tom opravdu specifické. Jak to hráči zvládnou ustát? Chrání je chemie?
Je to tak. Spousta věcí samozřejmě bolí, ale v podstatě to nevnímáte, protože ty dávky adrenalinu jsou obrovské, navíc se hráči dostávají do stavu flow, kdy jsou absolutně soustředění na výkon, plně rozpuštění do hry.
Krvácení je vidět hned, ale spousta věcí začne bolet po zápase, ve sprše nebo až druhý den. Postupně se všechno objevuje. Všechny ty koňary, naraženiny, rány. Ale flow, to je stav mysli, kdy je hráč kompletně rozpuštěný do hry.
Rozpuštěný do hry… to zní hezky.
To je cíl mentálního procesu celé přípravy před zásadním zápasem. Flow je přesně to, kam se chcete dostat. Jste v takovém stavu koncentrace, že vás nic nezajímá, jen a jen hra, vlastní výkon. Cíl, vítězství.
Je to krásný. A je to umění. I to dělá mistra sportovce. Dá
