Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Rok a půl žila s lovci a sběrači v Africe: Neznají koncept viny, netolerují vychloubání se a za ideál krásy považují špičaté zuby

Daša Bombjaková působí v Ústavu sociální antropologie Fakulty sociálních a ekonomických věd Univerzity Komenského v Bratislavě. Foto: Tomáš Pobuda
Daša Bombjaková působí v Ústavu sociální antropologie Fakulty sociálních a ekonomických věd Univerzity Komenského v Bratislavě. Foto: Tomáš Pobuda

Sociální antropoložka Daša Bombjaková strávila v letech 2013 až 2015 rok a půl v lovecko-sběračské komunitě Mbendjele lidí BaYaka (Pygmejové) na severu Konžské republiky u řeky Motaba. V rozhovoru například popisuje, že místní lidé vyvinuli speciální instituci k zesměšnění každého, kdo by se chlubil. „Je to divadlo, při kterém lidé napodobují podivné nebo chvástavé chování druhých a takovýmto způsobem se je snaží znemožnit,“ říká Bombjaková.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

„Kdyby si někdo z nich začal nárokovat, že je nejšikovnější a nejlepší, a argumentoval by, že má mít právo na více žen nebo jídla, pro komunitu by to byl problém. Rozdíly vidí, ale aktivně se brání tomu, aby je zdůrazňovali. Takto předcházejí nerovné distribuci zdrojů,“ dodává vědkyně z Univerzity Komenského v Bratislavě.

V komunitě Mbendjele zažila i praxi dělení se na požádání čili povinnost dělit se s jinými. „Někdy jsem potřebovala sníst něco, co mi připomínalo domov. Sardinky k tomu měly nejblíže a bylo pro mě těžké se o ně dělit. Tak jsem si vymýšlela různé techniky, jak se nedělit. Koupila jsem si rajčatový protlak a s osolenou vodou jsem ho dala do hrnce. Tvářila jsem se, že je to medicína, takže jsem se nemusela dělit. Ale dívali se na mě podezíravě,“ říká Bombjaková o příhodách z lesa.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

  • jaké mají v komunitě Mbendjele lidí BaYaka představy o stvoření světa, posmrtném životě a jak vypadá pohřeb a hrob;
  • zda BaYaka znají partnerství z lásky, líbají se na veřejnosti a jak se krášlí;
  • jak vypadá lov, zda loví i ženy a jaké zbraně používají;
  • co BaYaka vědí o našem světě a jak vědkyně zvládala život bez kontaktu s civilizací.

Jelikož se české a slovenské názvosloví teprve vytváří, budeme používat anglické výrazy pro slova používaná v komunitě Mbendjele. Výrazy z jazyka „Mbendjee Yaka“ (oficiálně jako jazyk Aka), kterým mluví, budeme uvádět foneticky. Místní jazyk ovládá Bombjaková nejlépe na světě – překládá jej i pro dokumentární filmy z celého světa.

V minulosti jste řekla, že BaYaka lidé z komunity Mbendjele jsou vyhlášení muzikanti a stále zpívají. Jaký význam tedy zvuk a zpěv v jejich kultuře mají?

Velký. Rozlišují mezi dobrým a špatným zvukem, kam patří dětský pláč, křik nebo hádky. Špatné zvuky jsou spojeny s porušováním norem, například se skrýváním jídla, o které se člověk nechce podělit. Za špatné zvuky se považuje vše rušivé, co narušuje pohodu a životní soulad.

Jaké jsou naopak dobré zvuky?

Jedná se o zvuky, které se vydávají při

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Afrika

Historie

Příroda

Rozhovory

Kontext N, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější