Starý svět končí. Má to několik nezvratných důvodů a nejistý výsledek
Esej Jiřího Pehe: Souřadnice, které definovaly a činily srozumitelným svět pozdní modernity, se stále více rozmazávají. V parafrázi slavného výroku meziválečného marxistického filozofa Antonia Gramsciho bychom mohli říct, že starý svět umírá, nový se rodí, ale je zatím nečitelný.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Poprvé v historii lidstva se přechod z jedné éry do jiné odehrává ve světě, který je globalizovaný. A globalizace je také hlavní příčinou krize odcházejícího světa, protože ten navzdory ekonomickému, technologickému a informačnímu propojení nedokáže na globální úrovni účinně politicky řešit výzvy, které ohrožují samotnou existenci lidstva.
Svět nebyl ani před současnou krizí, která je sama souběhem několika dalších, samozřejmě žádným ideálním místem, ale existovaly v něm určité konstanty, které udržovaly jistou stabilitu. Například na mezinárodní scéně vznikla po devastujících světových válkách 20. století shoda na základních principech mezinárodního práva.
V druhé polovině minulého století
