Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pro Fremra bylo souzení emigrací cestou ke kariéře, žádnou sebereflexi neukázal, hodnotí historik Hlaváček

Petr Hlaváček, historik z Ústavu pro studium totalitních režimů. Foto: Marta Myšková / Archiv Petra Hlaváčka
Petr Hlaváček, historik z Ústavu pro studium totalitních režimů. Foto: Marta Myšková / Archiv Petra Hlaváčka

Zpráva o působení soudce Roberta Fremra za minulého režimu a fungování normalizační justice vyjde na konci září, i když ji Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) měl původně vydat do konce prázdnin. Přestože místopředseda pražského Vrchního soudu mezitím svoji kandidaturu do Ústavního soudu stáhl, historik Petr Hlaváček, který výzkumný tým vede, se domnívá, že normalizační justice jako fenomén stojí za bližší prozkoumání. „A Robert Fremr poslouží jako příklad,“ říká v rozhovoru s Deníkem N.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

V rozhovoru se ptáme:

  • Proč není fungování justice v 70. a 80. letech dostatečně prozkoumáno?
  • V čem může společnost ovlivnit či posunout debata o minulosti soudního systému a konkrétních soudců?
  • Co obnášela práce soudce za minulého režimu?
  • Vyčníval Robert Fremr v období normalizace svými rozsudky?
  • Co si prezident Petr Pavel od zprávy ÚSTR slibuje v situaci, kdy Fremr už není kandidátem do Ústavního soudu?

Českému rozhlasu jste před několika dny řekl, že v Česku není téma normalizační justice vůbec zpracované. Čím to?

Není to tak, že by k tématu nebyly nějaké dílčí studie, ale normalizační justice rozhodně není příliš prozkoumaným fenoménem. A to ze dvou důvodů: za prvé tady stále panuje představa, že osmdesátá léta byla jakási selanka, bezčasí s Husákovým konzumerismem. A řada lidí na to vzpomíná s nostalgií. Avšak výzkum normalizační justice nám ukazuje, že i osmdesátá léta, včetně časů takzvané perestrojky, měla svoji brutální linku. Například tu existovaly politické monstrprocesy.

Ta druhá linie souvisí s tím, že jsme po roce 1989, skoro bych řekl systematicky, vytěsňovali problémy československého normalizačního soudnictví. Zvítězila tu, jak jsem to už nazval jinde, „soudcovská solidarita“, tedy že o některých věcech se zkrátka nehovoří. A důvod je nasnadě. Řada lidí, kteří se na nepěkných věcech v osmdesátých letech podíleli, dál udělala kariéru v českém soudnictví. Ačkoli třeba i významně sloužili demokracii a právnímu státu, minulost je teď trochu dohání.

Petr Hlaváček (*1974) je historik a filozof, ředitel Odboru výzkumu a vzdělávání v Ústavu pro studium totalitních režimů, který byl pověřen vedením expertní komise ke kauze Roberta Fremra.

Mluvíte o soudcovské solidaritě. Do jaké míry je ale důvodem nedostatečného zkoumání předlistopadové justice také to, že na počátku roku 1990 tu jiní než normalizační soudci nebyli a v případě přísnějších lustrací by možná neměl kdo soudit?

Ta otázka je namístě. Předně jsme náš demokratický stát budovali na právní kontinuitě. To znamená, že jsme se neodsekli od „zákonnosti“ před rokem 1989 a za trestné činy, přestupky a tak dále byly i z pohledu porevolučního Československa považovány pouze záležitosti, které byly v nesouladu i s někdejší komunistickou justicí. Takže první věc je právní kontinuita.

Zadruhé platí, že vystudovat za komunismu právnickou fakultu a stát se soudcem byla záležitost velmi výběrová, a kdybychom šli cestou nějaké velké selekce, soudní systém by asi přestal fungovat. Problém však není v tom, že bychom teprve teď odhalili, že má pan Fremr nějakou svoji nepěknou normalizační minulost.

Problém je, když má někdo více než třicet let od revoluce potřebu lakovat svoji minulost trochu narůžovo a třeba… nechci tvrdit, že lhát, ale tu minulost vytěsňovat a tvářit se, že nebyla nebo že už si ji nějak odpracoval. Myslím si, že bychom už mohli být v lecčems nad věcí, a kdyby třeba Robert Fremr v Senátu o těch věcech mluvil „na férovku“, s nějakou mírou sebereflexe, nemuselo to dopadnout tak, jak to dopadlo.

Zároveň si myslím, že lidé s touto či obdobnou minulostí by už nemuseli

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Justice

Petr Pavel

Rozhovory

Ústavní soud

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější